Sedím bezradně nad čistým listem papíru a přemýšlím, jak nazvat tento článek. Není to vůbec jednoduché. První, co mě napadá, je „Hej, hej milé Norsko“, protože tento pozdrav nás provázel při každém setkání. Nebyl by špatný ani název „Vane vítr z hor“, protože Galten je obklopen vysokými kopci (1 700 metrů) a vítr nás provázel celý pobyt. Ještě jeden název by připadal v úvahu: „Voda má, voda má“, písnička, která nám hrála v autě při našem příjezdu. Té vody je tam skutečně hodně! Nakonec jsem ale zvolil ten nejjednodušší, Galten Gard – Norsko 2008.
info
Kategória: Muškárenie
Vyšiel v čísle: OKTÓBER 2008
Počet strán v magazíne: 4
Od strany: 14
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Naše tradiční muškařská výprava do Skandinávie začala již půl roku před odjezdem, když jsem požádal Zdeňka Edelmanna, majitele CK Pepa, aby nám doporučil a vybral ze svého katalogu nějakou zajímavou muškařskou lokalitu. Protože ale máme již hodně švédských řek a jezer prochytaných (tedy jižního a středního Švédska), nabídl nám Zdeněk možnost „otestovat“ dva norské revíry. Oba se nacházejí asi 400 km severovýchodně od Osla, v hraničních horách mezi Norskem a Švédskem.
Již v polovině ledna byla zajištěna reservace, a tak jsme se mohli s kamarádem Zdeňkem Macháčkem pustit do shánění potřebných informací o revírech a začít vázat mušky. Jedná se totiž o dvě destinace, které CK Pepa nabízí poprvé, a o kterých toho víme velmi málo. Budeme to tedy vlastně my, kteří o této lokalitě máme sehnat co nejvíce informací a předat je ostatním. Jak se nám to povedlo, to zjistíte na konci tohoto článku.
V domě majitele
Konečně tedy nastal tak dlouho očekávaný datum našeho odjezdu do Norska. V sobotu ráno 5. července jsme naložili do auta skoro teplý chléb, manželky, mapy, navigaci, pasy a s přáním mít na 14 dnů pobytu všechno, jsme vyrazili. Cestu jsme zvolili tradičně přes Berlín do Rostoku, kde jsme měli reservovaný trajekt do Trelleborgu.
V šest hodin ráno jsme opustili přístav a čekalo nás 900 km Švédskem a Norskem. Cesta byla bez problémů, dodržovali jsme dopravní předpisy, a to se nám vyplatilo. Při přejezdu „hranic“ do Norska, byl po 500 metrech v křoví u cesty schovaný policista s radarem a kontroloval dodržování rychlosti. Naštěstí to byl také jediný, kterého jsme za 14 dnů viděli.
Kolem 18. hodiny jsme bez větších problémů dorazili na zemědělskou usedlost Galten Gard. Než jsme se stačili rozkoukat, už nás vítal majitel Per Roar Aarnes. Oznámil nám, že jsou na usedlosti již ubytováni jedni Češi. Na otázku, kde budeme ubytováni my, nás odvedl do svého velkého domu vedle recepce.
Po prohlídce domu nám sdělil, že máme jeho dům na celý pobyt k dispozici. Tak to by se u nás stát nemohlo! Dostali jsme informace o revíru, mapku s vyznačením nejlepších míst pro muškaření a diskutovali nad vhodnými vzory mušek. Protože Per působí i jako profesionální průvodce, kterého si, samozřejmě, můžete pronajmout, jeho informace jsou aktuální a vlastně jsme se jimi řídili celý pobyt. Únava nás ale přinutila jít spát, přestože bylo stále ještě světlo.
Tři muškařská pásma
V pondělí jsme se probudili do deštivého rána, ale to nás nemohlo odradit od průzkumné výpravy na okolní revíry. Per nám do mapky vyznačil 3 muškařská pásma, která se nalézají v nejbližším okolí. Také nám doporučil muškařský úsek na řece Femundselva (Husfloen), který je však 30 km od Galtenu – polovina cesty je pak šotolinová.
Nejdříve jsme vyrazili k peřeji Isterfossen, která je jen 3 km od farmy. Pak jsme se jeli podívat na další místo označené jako Glota. To je dalších asi 5 km na severovýchod od Isterfossen. Obě tato místa (vlastně všechna, kde jsme muškovali) jsou spojnice mezi jednotlivými jezery.
Isterfossen je spojnice mezi jezery Isteren a Galtsjoen. Je to přibližně 200 metrů dlouhý úsek, který rozděluje most na část pro muškaře (kratší nad mostem) a ostatní rybolovné techniky (pod mostem).
Glota (Glotberget) je spojnice mezi jezery Femunden a Isteren. Tento úsek je podstatně delší a střídají se zde klidné pasáže s prudkými peřejemi. Se Zdeňkem se shodujeme, že tady nebude vůbec lehké najít místo, kde by se dalo zabrodit a chytat.
Galtstrommen je výtok z jezera Galtsjoen. Tento muškařský úsek je jen kilometr lodí od farmy, a nebo se musí jít pěšky z parkoviště, které je cca 3 km od usedlosti. My jsme pokaždé volili tuto pěší túru, která nám zabrala kolem 25 minut (jedna cesta). Právě Galtstrommen jsme spolu s Isterfossenem navštěvovali nejvíce.
Holanďan mě pořádně nažhavil
Po obědě jsme konečně vyrazili chytat! Zvolili jsme peřej Isterfossen – bylo to nejblíže. Nad mostem byl zabrozen již starší Holanďan, který právě zdolával slušného lipana. Tak to mě pořádně nažhavilo. Zdeněk se šel podívat na konec peřeje pod mostem a rozhodl se pro mokrou mušku v kombinaci s nymfou.
Bylo chladno, kolem 7 ºC, a tak jsme na sebe navlékli i bundy. Vybral jsem si úsek nad mostem, ale bál jsem se pořádně zabrodit. Po chvíli chytání jsem sešel dolů peřejí a chytal proti Zdeňkovi. Slovo chytám není vhodné, protože jsem mimo pár „ťukanců“ neměl kontakt s rybou.
Po dvou hodinách jsme se sešli oba u auta se stejným výsledkem. Nic!! Shodli jsme se, že to nebude vůbec žádná legrace a bude nutné zabrodit dále od břehu. To jsme se zatím neodvážili. Se smíšenými pocity jsme od peřeje odjeli na večeři. Cestou jsme ale již přemýšleli, kam se vypravíme na večerní sběr. Volba padla na Glotu, na místo, které jsme si dopoledne vyhlédli.
Po příjezdu na místo jsme zjistili, že na velkých balvanech, ze kterých jsme chtěli chytat, jsou již 3 muškaři. S obtížemi jsme se vmáčkli mezi ně a snažili dohodit na sbírající lipany. Po výměně snad všech mušek z krabičky byl výsledkem jen jeden menší lipan. Tak to jsme nečekali! Na co jsme naštěstí byli připraveni, byl výskyt komárů, na které celkem spolehlivě fungoval český repelent.
Začali jsme na dlouhou nymfu
V úterý se už začalo klubat sluníčko, bylo příjemných 13 stupňů a my jsme se opět rozhodli pro Isterfossen. Hned za mostem jsme se na parkovišti převlékli, připnuli brodicí hole a podběráky a každý si zvolil jednu stranu nad mostem. Konečně jsme se odvážili zabrodit dále od břehu a byli jsme rádi, že jsme si před odjezdem koupili brodicí hole, které nám pomohly překonat silný proud.
Foukal silný vítr, který znesnadňoval nahazování. Začali jsme chytat na dlouhou nymfu. Oba jsme měli čtyřkový prut a jako návazec jsme zvolili fluorocarbon o průměru 0,14 mm. Zkoušeli jsme i průměr 0,12, ale po utržení a ztrátě ryby jsme se vrátili k 0,14. Bylo třeba nahazovat co možno nejdále, abychom vedli mušky co nejblíže hlavního proudu.
První záběry se konečně dostavily. Dělo se tak většinou po vyklesání mušky (jiga) a začínajícím driftu. Po několika menších lipanech přišel konečně silnější záběr, a již jsem se přetahoval s lipanem dlouhým 40 cm. Zabral na černého jiga s červeným límečkem a tungstenovým stříbrným korálkem.
Nálada se rázem vylepšila
Oba jsme většinou používali jen dvě mušky v podobné kombinaci přírodního vzoru a černé. Podebrat bojujícího lipana v tak hluboké a proudné vodě nebylo vůbec jednoduché, ale nakonec se to podařilo!
Asi po dvou hodinách chytání jsem se šel podívat na Zdeňka. Zrovna zdolával také pěkného lipana. Udělali jsme několik fotek, nálada se nám rázem vylepšila a již jsme se těšili na další lovy!
Večer jsme si udělali pěší túru na peřej Galtstrommen. Voda opouštějící jezero Galtsjoen je postupně sevřena v údolí a vytváří nádhernou scenérii. I zde se nám celkem dařilo. Nejdříve jsme chytali na jigy, ale asi po hodině převázali na sucho. Lipani nedosahují takové velikosti jako na Isterfossenu (většinou do 38 cm), ale je jich více. Zdeňkovi se podařilo chytit na sucho i pěknou marénu – rovných 48 cm! Tok je místy určitě 100 metrů široký – je to impozantní pohled. Kolem půlnoci (za světla) jsme sbalili a ukončili večerní lov. Po cestě k autu jsme hodnotili celý den a konstatovali, že na tomto revíru můžeme klidně zapomenout na klasickou českou nymfu.
Jig se místním lipanům líbil
Ve středu již bylo nádherně (16 – 20 stupňů). Dopoledne jsme opět trávili na Isterfossenu. Ve vodě byli již 3 muškaři. Byli jme celkem dost překvapeni, kam až se dá zabrodit. Nenechali jsme se tedy zahanbit a zjistili, že při troše odvahy a velké opatrnosti to jde. Po hladině plavaly velké jepice, ale ryby sbíraly jen ojediněle. Přesto se nám podařilo některé přemluvit. Uvázané májovky však ignorovaly, líbily se jim klasické ironky na háčku č.14. Sběr pomalu přestával, a tak jsme opět převázali na nymfy.Toto bylo opět dobré řešení. Záběry na sebe nenechaly dlouho čekat. Lipani přes 40 cm se nám ale i nadále vyhýbali. Bylo zajímavé, že domácí muškaři chytali z 90 % pouze na sucho nebo s mokrými muškami a jejich úlovky nebyly nijak oslňující.
V podvečer jsme se vydali na Galtstrommen. Poprvé jsem „nasadil“ jiga s růžovým tungstenovým korálkem o průměru 2,8 mm. A ten se místním lipanům opravdu líbil. Přivázal jsem ho jako koncového a na přívěs dal lehčí oranžovohnědý jig, který nazývám trochu hanlivě, kvůli jeho barvě, „posránek“. Zdeněk zvolil podobnou kombinaci. Za 3 hodiny jsme každý zdolal kolem 12 lipanů. Většina jich byla od 30 do 40 cm.
Zachytal jsem si jako doma
Čtvrteční dopoledne bylo ve znamení výletu s manželkami do městečka Drevsjo, které je od Galtenu asi 15 km. Po cestě jsme si vyfotili stádo sobů, doplnili v místním marketu zásoby a udělali malou pěší túru po okolí.
I odpoledne jsme podnikli společnou výpravu, tentokrát na muškařský úsek řeky Femundselvy (dolní část řeky se jmenuje Trysilelva), který je 30 km od Galtenu. Úsek se jmenuje Husfloen a je vyznačen velkou informační tabulí. Po cestě jsme potkali asi jen 3 auta, takový tady je provoz! Řeka je zde opravdu hodně široká (150 m), ale dost mělká a dobře broditelná.
Manželky si naplánovaly výlet podél řeky a my se po převlečení bezradně rozhlíželi, kam by bylo nejlepší zabrodit. Já jsem zvolil horní úsek, Zdeněk sešel několik set metrů po proudu. Na rozhraní proudu a klidnější vody se mi dařilo chytat lipany, ale pouze jen do 35 cm. Zde jsem si konečně zachytal tak, jak jsem zvyklý z domova. Fungovala krátká nymfa a nejvíce ryb bylo při přiseknutí na konci driftu. Výborně se osvědčila nymfa z olivového Body Quillu s růžovým tipem ze stejného materiálu na háčku č. 12 a měděnou tungstenovou hlavičkou.
Během celého chytání jsme nepotkali žádného muškaře, a tak jsme si připadali jako někde v Kanadě. Po návratu domů jsem poprvé vybalil vázání a připravil si na poslední den pár jigů s hlavičkou o průměru 3,8 mm. Jak se později ukázalo, byla to dobrá volba!
Nevěřícně kroutili hlavou…
Pátek byl poslední den na Galtenu. Již tradičně jsme zahájili dopoledne na Isterfossenu. Za dvě hodiny se mi podařilo chytit 5 lipanů, Zdeňkovi 7. Asi bychom vydrželi déle, ale začala nám být zima na nohy a to je lepší vybrodit a převléknout se.
Odpoledne se nám již nechtělo podnikat pěší túru na Galtstrommen, a tak jsme zamířili opět na Isterfossen, kde se dají chytit asi největší lipani. Nasadili jsme těžší vzory a konečně se nám podařilo prolomit hranici 40 cm. Zdeněk chytil 3 marény na jigy s růžovou hlavičkou – všechny kolem 50 cm a několik lipanů od 40 do 42 cm. Mně se také dařilo. Výsledkem byla pěkná maréna, několik menších lipanů a svůj pobyt na Galtenu jsem zakončil krásným soubojem s lipanem dlouhým 43 cm. Z mostu přihlížející rybáři nevěřícně kroutili hlavou, když jsem ho po 10 minutách pouštěl na svobodu.
V sobotu dopoledne jsme sbalili, rozloučili se s velmi milým a ochotným Perem a před námi byl stokilometrový přesun na další revír, kterým byl Nesset na řece Glommě. To už je ale jiný příběh.
Tipy
Cesta: Z Nového Města nad Metují do norského Galten Gard je dlouhá 1 600 km. Pojedete-li jako my do Galtenu přes Švédsko po silnici č. 45, poslední úsek jeďte z Engerdalu přes Drevsjo. Vyhnete se šotolinové „zkratce“ v délce 12 km, ale budete mít čisté auto.
Ubytování: Jedná se o bývalou zemědělskou usedlost. Je zde několik domů s celkovou kapacitou asi 45 osob. Vybavení je na velmi dobré úrovni.
Okolí: Celá oblast je velmi vhodná k turistickým výletům. Kvalitní treková obuv a nepromokavá bunda a batůžek je nutností. Nejbližší prodejna potravin je v Drevsjo. V areálu usedlosti je i restaurace, ale ceny jsou několikanásobně vyšší než u nás. Asi 500 metrů od usedlosti je přístaviště lodí na jezeře Galtsjoen.
Muškařské vybavení: Prut AFTMA 3 a 4, možná i 5. My používali převážně čtyřkové pruty s plovoucími šňůrami, fluorocarbonový návazec o průměru 0,14 mm v délce cca 2 metry. Brodění je hodně náročné s ohledem na velké množství balvanů a silný proud, a proto vřele doporučuji brodicí hůl!!
Mušky: Stejné jako u nás doma, ale je nutné použít větší průměry tungstenových korálků. My používali od 2,8 do 4,2 mm.
Závěr: Ideální destinace nejen pro milovníky chytání lipanů, ale i pro nerybáře. V okolí je velké množství jezer, kde je možné lovit i pěkné štiky a okouny. Určitě si někdy výlet do Galten Gard zopakujeme!
Václav Liška, Nakladatelství Agentura FOX
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
