Kapraři jsou zvláštní sorta lidí, kteří dokáží kvůli kaprům utratit nemalé peníze a cestovat tisíce kilometrů jen proto, aby dostali do podběráku nějakého pěkného kapra. Co se mne týče, jel bych na kapry snad kamkoli po celém světě, a tak když jsem se poprvé dozvěděl o chytání v Maroku, neváhal jsem ani minutu a byl jsem rozhodnutý, že tam zkrátka musím jet.
info
Kategória: Kaprárina
Vyšiel v čísle: OKTÓBER 2008
Počet strán v magazíne: 4
Od strany: 10
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Začalo pátrání na internetu. Narazil jsem na stránky agentury, která rybaření v Maroku zajišťuje. Vše vypadalo velmi jednoduše a na stránkách www.maroc-carpe-aventure.com jsem se dozvěděl vše, co bylo potřeba. Cena týdenního rybolovu stojí 500 EUR. V ceně je zapůjčení prutů, navijáků, bivaku, lehátka, křesla, člunu, echolotu, podběráku a podložky. S sebou stačí vzít pouze koncové udice, hlásiče, swingery a boilie. Další věci, bez kterých se neobejdete, jsou – vlastní spacák a holinky. V ceně povolenky je rovněž jídlo, na konci pobytu doplatíte nápoje, kukuřici, motor a vše, co si objednáte navíc.
Kapři z Rumunska
Rezervace proběhla hladce. Podle místních je nejlepší doba pro chytání těch největších kaprů zima, a tak i já spolu se třemi kamarády jsme vyrazili v tomto období do Maroka na jezero Bin el Ouidane. Přehrada byla postavena v roce 1953, její velikost je úctyhodných 3 755 ha a maximální hloubka 120 m. Kapři sem byli dovezeni z Rumunska v roce 1994 a jak je vidět, daří se jim zde velmi dobře.
Plni očekávání jsme vyrazili vstříc dobrodružství s představami, jak již za několik hodin budeme držet v ruce nějakého marockého kapřího velikána. Po příletu do Casablancy na nás čekalo připravené auto a my absolvovali čtyř hodinovou cestu k jezeru, která rychle ubíhala. Když jsme začali stoupat po klikatých cestách do pohoří Atlasu, bylo jasné, že náš cíl se blíží.
Jezero leží zhruba 900 m nad mořem a okolní hory jsou až 3 000 m vysoké. Do vesnice poblíž přehrady jsme dorazili již za tmy, ale mohu s jistotou říci, že to byl největší konec světa, kde jsem kdy byl. Z různých koutů se ozývala velmi zvláštní marocká hudba, všude postávaly různé zahalené postavy v jakýchsi hábitech. Na hlavách měly kapucu, takže nebylo vidět, kdo se pod oblečením skrývá. Celou vesnicí se nesla zajímavá vůně, kterou jsem nikdy necítil. Jak jsem se později dozvěděl, byla to vůně hašiše.
Týden bez kapra
První noc jsme strávili v místním hotelu, tedy jestli se to tak dá nazvat... Ráno už jsme vyrazili k vodě a podle mapy si vybírali místa, kde budeme rybařit. Po chvíli jsme odjeli se čluny na stanoviště, které se nacházelo zhruba
3 km od základního tábora. Místo vypadalo celkem slibně, byla možnost výběru z několika hloubek až do 40 m.
Během několika minut přišla první místní návštěva domorodých dětí, kteří bydlí v horách. Nejvíce je zajímalo, jestli máme cigarety a coca colu. Se svou žádostí uspěly, takže chodily pravidelně každý den... Na jezeře s námi bylo ještě dalších deset rybářů, ale vzhledem k rozloze přehrady nebyl nikdo vidět.
Týden utíkal jako voda a my po několika dnech byli bez záběru. Zvažovali jsme, že se přestěhujeme na jiné místo, ale podle informací od ostatních rybářů jsme věděli, že nikdo na celém jezeře neměl jediný záběr. Někteří z rybářů to vzdali a předčasně odjeli, ale my stále doufali, že ulovíme svého prvního marockého kapra. Do konce týdne se tak nestalo, a proto jsme odjížděli bez kapra, ale bohatší o zážitky z nádherné přírody, která je úplně jiná, než ta, na kterou jsme zvyklí z Evropy.
Každá výprava je jiná
Poslední večer před odjezdem se mi honilo hlavou, že to tak nemohu nechat a zjišťoval jsem, jestli není ještě volný nějaký termín a plánoval si brzký návrat pro odvetu.
Po návratu domů jsem domlouval s Klementem nový termín a tentokrát, pouze ve dvou, vyrážíme opět k marockému jezeru Bin el Ouidane. Je jaro, a tak volíme místo poblíž přítoku, kde by se měli v tuto dobu kapři vyskytovat. Rozmístil jsem pruty a doufal, že při této výpravě alespoň jednoho kapra chytnu.
Hned první den přišel záběr a po krátkém souboji v čisté vodě zdolávám svého prvního marockého šupináče 18 kg. Měl jsem z něj obrovskou radost. Ráno přišel další šupináč 17,5 kg a hned odpoledne další, tentokrát 18,5 kg.
Na kaprařině je krásné, jak dokáže být každá výprava úplně jiná. Zatímco při první výpravě jsem zůstal bez jediné ryby, ta druhá začala přímo skvěle a já zažil krásný týden s marockými kapřími klenoty, ale o tom až příště...
Jen pro představu, jaké jsou zde ceny:
1,5 l vody, 1 l coca coly, třetinka piva - 1,50 EUR
láhev skotské whisky - 15 EUR
cigarety - 4 EUR
půjčení motoru na týden – 50 EUR
Pokračování příště
Foto: Jarda Těšínský a Peter Šimonič
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
