Glomma je nejdelší norskou řekou. Je majestátní a krásná. V její křišťálově čisté vodě se prohání spousta lipanů a pstruhů. Ne, nezbláznil jsem se, je to opravdu tak. Hovořím, samozřejmě, o horním úseku řeky mezi městečky Tolga a Tynset. Ještě dnes, měsíc po návratu, mi naskakuje husí kůže při vzpomínce na ty krásně zbarvené bojovné lipany, či na prudké a důrazné záběry pstruhů potočních!
info
Kategória: Muškárenie
Vyšiel v čísle: OKTÓBER 2009
Počet strán v magazíne: 4
Od strany: 60
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Říká se, že nikdy nevstoupíš dvakrát do téže řeky. Něco na tom určitě bude. Poprvé jsem navštívil muškařský úsek na Glommě přesně před rokem. Tehdy jsme se Zdeňkem chytali výhradně lipany, i když jsme vystřídali různé metody. Je pravda, že ryby braly výborně - jak nymfičky, tak i suchou, anebo mokrou mušku. Nevyzkoušeli jsme jen strímer. Ale zpět k letošní výpravě!
Nádherná krajina!
V pátek 3. července 2009 jsem vyrazil z Nového města nad Metují sám. Nejel jsem do Norska úplně sám, to ne, ale můj parťák Zdeněk byl vázán pracovními povinnostmi, a tak jsem si vybral jinou „posádku“ – v Brandýse na Labem se ke mně přidali Djordje Jurič a Vítek Misar.
Přesně v osm ráno jsme si to namířili do německého Kielu a odtud pak trajektem do švédského Göteborgu. Cesta lodí společnosti Stena Line byla pravda dlouhá (19.00–9.00 hod.), ale s výbornou all inclusive restaurací za 29 eur (včetně piva a vína) se to dalo vydržet.
Do norského Nessetu jsme, jako obvykle, putovali přes Švédsko. V Uddevalle jsme odbočili na silnici č. 45 a pokračovali stále na sever. V Malungu jsme ji opustili a v městečku Särna se konečně stočili na západ do Norska.
Nádherná krajina! Co chvíli bychom zastavili, jenže navečer jsme už chtěli rybařit. Projeli jsme Tolgou, před námi posledních deset kilometrů. Konečně! Před chatou, zrenovovanou starou kovárnou, nás přivítal otec majitele a ihned nám sdělil, že Lars prý přijde až v neděli ráno a vystaví nám týdenní povolenky. Večer si ale klidně můžeme jít zachytat.
Oči rozzářené nadšením
Muškařský úsek Kvennan je dlouhý devět kilometrů, začíná asi 200 metrů proti proudu od naší chaty a končí necelých pět kilometrů před městem Tynset. Řeka, místy široká i 150 metrů, je většinou broditelná a bez záludných překážek. Hlubší místa se dají bezpečně obejít. Po obou stranách řeky vede silnice s vyznačenými místy pro parkování.
Týdenní povolenka na tento úsek stojí 500 NOK. Muškař smí lovit pouze s háčky bez protihrotu a ponechat si denně jednu rybu o velikosti 35–40 cm. Ale na to už jsem byl z loňska připraven.
Vybalili jsme věci, v rychlosti slupli sendviče připravené na cestu a vrhli se na pruty. Půl desáté, sluníčko stále svítí. Zapadá vlastně jen na pár hodin. Chytat se ale dá celou noc! Vítek s Djordjem už zdolávali své první lipany a mávali na mě, že je to super. Vydal jsem se proti vodě k tabuli označující začátek muškařského úseku. A již při druhém hodu jsem měl na prutu pěkného lipana kolem 38 cm. A za chvíli po něm zabrali další – byli při chuti! O půlnoci jsem to „zabalil“, pro začátek to stačilo.
Brzy za mnou dorazili parťáci, oba s očima rozzářenýma nadšením. Vítek dostal na nymfu potočáka dlouhého 45 cm. Jen kdyby býval tušil, že většího už nechytí! Všichni jsme použili čtyřkové pruty s plovoucími šňůrami. Já a Djordje jsme chytali spíše „delší nymfu“ proti vodě. Vítek vydržel celý týden s dlouhým francouzským návazcem – a ten ovládal skutečně bravurně! Návazcové vlasce jsme zvolili fluorocarbonové Tiemco a Orvis Mirage o průměru 0,14 mm. Z mušek byla nejúspěšnější černá nymfa na háčku č. 14 s růžovým tungstenovým korálkem.
K pozdní večeři usmažil Djordje tři lipany – vynikající pochoutka! A honem na kutě, ráno vstáváme brzy!
Poděkování od Švédů
V úmyslu jsme to měli, pravda, jenže jsme ulehli přece jen dost pozdě, a tak jsme v klidu samoty spokojeně pospávali a s nedělním ránem se přivítali až kolem deváté. Po snídani jsme se vypravili po proudu dolů.
Postupovali jsme pomalu, bylo příjemných 22 °C a lipani brali spolehlivě. Vítkovi se opravdu dařilo – i v tom největším proudu, jemuž jsme se loni se Zdeňkem vyhýbali. U pravého břehu chytali dva švédští muškaři, když však viděli Vítka v akci, lovit přestali a jen ho zpovzdálí sledovali! Nakonec mu ještě poděkovali za pěkné „představení“.
Ani já a Djordje jsme na tom nebyli nikterak špatně, ale na Vítka jsme zdaleka neměli. Opět se skvěle osvědčila černá nymfa, tentokrát s červeným korálkem. Tu nám dal Vítek. Jako přívěsnou mušku jsem navázal lehčí olivovou mikronymfu se svítivě zeleným tipem. Ta se ovšem příliš neosvědčila.
Odpoledne jsme zamířili pod náš srub. Tam se pod ostrovem nachází velká rozlitina a pak následuje pravotočivý ohyb s dlouhou hlubší pasáží. Zde se vyskytovali o něco větší lipani – největší měřil 44 cm. Večer jsme si výborně zachytali i na suchou mušku. Příjemný den jsme završili vynikajícími grilovanými krkovičkami – co si přát víc?!
Byla to doslova paráda!
Pondělí nás potěšilo slunečným počasím. Dopoledne se Vítek s Djordjem věnovali vázání mušek a já fotografování. A odpoledne jsme museli nové vzory, samozřejmě, vyzkoušet. Neměly chybu – hlavně ty suché. Lipani vyvíjeli mimořádnou aktivitu a sbírali takřka pořád! Djordjeho to už přestalo bavit a zkoušel nahazovat většího chrostíka s fialovým tipem do těch největších proudů. A ono to fungovalo! Okamžitě jsme s Vítkem také převázali. Byla to doslova paráda! Záběr byl většinou tak rychlý, že jsme nemuseli vůbec zasekávat.
Na úterý nám Zdeněk Edelmann, majitel CK Pepa, dohodl testovací rybolov na řece Lågen, asi 15 km od Dombåsu. V osm ráno nám majitel revíru pan Traasdahl ukázal řeku. Dole byla pořádně prudká, nahoře pro změnu hodně široká, ale všude tak křišťálově čistá, že jsme mohli z mostu počítat zrnka písku na dně! Přestože jsme žádné ryby neviděli, vyzbrojili jsme se a šli situaci „prověřit“.
Žádná sláva! Jen Djordje dostal na strímer pár miniaturních potočáků. Po obědě jsme se dohodli, že už tu zbytečně čas utrácet nebudeme a raději vyzkoušíme peřej Isterfossen, kde jsme chytali vloni se Zdeňkem. Před námi skoro 300 km, a když jsem byli v půlce, spustil se jako naschvál hustý déšť. Navzdory tomu jsme již úderem páté hodiny žádali na usedlosti Galten Gård o vystavení povolenek.
…a to se najednou děly věci!
Per Aarnes mě okamžitě poznal a děkoval mi za článek, který jsem o Galten Gårdu napsal. Místo povolenek jsme obdrželi potvrzení, že jsme novináři, tudíž jsme to měli „gratis“! Peřej Isterfossen tvoří asi 200 metrů dlouhou spojnici mezi jezery Isteren a Galtsjøen. Nedočkavě jsme zabrodili a za několik minut už zdolávali místní lipany. A síha marénu. Marény, ty braly opravdu dobře, bohužel, nám jich spousta popadala. Djordje ulovil kus kolem 60 cm!
Kde se vzal, tu se vzal, objevil se tu najednou malý televizní štáb. Ve „filmové hvězdě“ poznal Vítek švédského muškaře Johana Klingberga, s nímž v Čechách natáčel DVD o české nymfě. Bouřlivé přivítaní a nezbytné fotografování. Déšť neustával, a tak jsme to asi po třech hodinách vzdali a spěchali vyhledat „úkryt“ v útrobách srubu.
Středa. Nyní je na místě připomenout rčení, jež jsem uvedl na začátku tohoto článku, že dvakrát nevstoupíš do téže řeky. Celou noc i celý den lilo jako z konve, hladina se pomalu zvedala a nikomu se do té nepohody nechtělo. Avšak k večeru jsme to už nevydrželi. Brodilo se nám sice obtížněji, ještě pořád to ale šlo. Jen ti lipani nešli! Jako kdyby se úplně „vypařili“.
Nakonec jsme přece jen nějaké chytili, ovšem s předešlými dny se to nedalo srovnávat ani náhodou.
Tu dostal Djordje spásný nápad. Vyměnil svého „čtyřkového“ Scotta za „šestkového“ s potápivou šňůrou a černým strímrem. A to se najednou děly věci! Ani jsme mu nechtěli věřit, když nám o tom pozdě večer vyprávěl. Za dvě hodiny chytil šest potočáků od 45 do 60 cm. Dostal nás! Rázem bylo po spaní! Bleskově jsme s Vítkem převázali pruty na strímrování a vyrazili „do boje“. Djordje nás už jen doprovázel.
Potočák dlouhý 57 cm!
Půl kilometru pod naším srubem ústil do Glommy potok. Byl úplně hnědý a podél břehu vytvářel asi 10 metrů široký pás. A právě u tohoto hnědého pásu jsem si i já chytil svého potočáka – měřil 48 cm. Jakou já měl z něho radost! Vítkovi se na černý strímer „pověsil“ jen slušný lipan. Smůla. Takže je to jasné, zbývající dva dny se vrhneme hlavně na potočáky!
Ve čtvrtek jsme chytali kolem břehů, poněvadž se už Glomma nedala přebrodit. I tak jsem zdolal dva potočáky 45 a 55 cm. Oba zabrali na černý Wolly Bugger na háčku č. 6. Djordje chytil výjimečně menší ryby – a Vítka stále pronásledovala smůla.
V pátek se voda vrátila konečně do normálu a mohli jsme opět brodit. Hned jsem toho využil. Vydal jsem se po proudu dolů a postupně prochytával černým strímrem „horká místa“ do vzdálenosti asi až 3 km od srubu. „Dali se nachytat“ čtyři potočáci, největší měřil 45 cm, a jeden lipan.
Při návratu jsem potkal Djordjeho. Právě se mi stěžoval, že mu to nějak nejde, když vtom se mu prut ohnul a brzda se „rozječela“. Volá na mě, že to bude asi pěkný potočák, anebo štika. Ve středu totiž jednu štiku chytil (70 cm) a druhá o hodně větší mu to ukousla. Po deseti minutách krásného souboje se z toho „vyklubal“ potočák dlouhý 57 cm! Ještě štěstí, že jsem byl nablízku a mohl úlovek vyfotit. Rybu dostal na hnědého zonkra o délce asi 7 cm. A Vítek? Tomu se smůla lepila na paty pořád. Zkrátka většího potočáka ne a ne dostat! Však on si to jistě vynahradí v srpnu na řece Vefsně, vždyť tam stráví skoro měsíc lovem mořských pstruhů!
Domů jsme se vraceli spokojeni a v klidu, tentokrát jsme však transfer Švédskem nahradili norskou E6. Pokud máte zájem o více informací týkajících se revíru, o němž se zde zmiňuji, podívejte se na následující adresy:
• www.kvennan.com,
www.flyfishinglodge.com, www.rybolov.com
Text a fotografie: Václav Liška
Agentura FOX
Celá fotogaléria k článku
PrihlásenieRegistrácia 
