Jak jsem psal v minulém díle, druhá výprava do Maroka začala skvěle, hned první noc jsem zdolal svého marockého šupináče a během dalších 24 hodin ještě dva. V oblasti, kde jsme rybařili, se pohybovaly větší ryby, protože naše úlovky měly většinou 16 – 19 kg, zatímco ve velké zátoce od nás vlevo chytali rybáři spoustu kaprů okolo 10 kg.
info
Kategória: Kaprárina
Vyšiel v čísle: NOVEMBER 2008
Počet strán v magazíne: 4
Od strany: 10
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Zajímavé bylo, že i když nám všichni říkali, ať chytáme jenom na kukuřici, že na boilie kapři nejdou, na místě, kde jsem vnadil boiliem, bylo každý den vše sežrané a měl jsem zde na boilie záběry i od těch největších kaprů.
Panovalo velké horko…
V místě, kde jsem krmil boiliem, byly dva metry vody, a proto jsem mohl všechny kuličky každý den doslova přepočítat. Kukuřice zde jistě funguje dobře, ale ulovíte na ni všechny velikosti kaprů, a to hlavně těch menších. Již nyní přemýšlím, jak dostanu do Maroka letecky 20 kg boilie tak, abych nemusel platit nadváhu 12 EUR za 1 kg a ještě k tomu clo v Maroku. Rozhodně ho na svoji příští výpravě nesmím postrádat. Ale zpět k naší výpravě.
Tentokrát panovalo velké horko, během dne se teplota pohybovala až okolo 40 °C. V noci bylo celkem příjemně. Kapři brali takřka pravidelně, takže jsme byli s mým parťákem Jirkou Novotným velice spokojeni. Mým snem bylo ulovit kapra přes 20 kg nebo některého z místních šupinatých lysců.
Jeden den, kdy foukal silný vítr a byly velké vlny, jsem měl záběr. Protože jsme ale měli již zcela vybitou baterku a novou nám zatím nedovezli, rozhodl jsem se, že budu kapra zdolávat ze břehu. Během souboje mi kapr zajel do nějaké vázky a vypadalo to, že spadl z háčku. Položil jsem prut do vidliček, že ho vyprostím, až vítr trochu poleví. Během minuty se však prut rozjel, takže jsem začal rybu opět zdolávat. Ta ale skončila během chvíle zřejmě v té samé vázce. Nasedl jsem tedy do člunu, prut strčil mezi nohy a ve velkých vlnách vesloval směrem k vázce.
Patnáctiminutový souboj - 25,10 kg
Muselo to trvat jistě deset minut, než jsem se tam dostal. Pokoušel jsem se kapra vyprostit pomocí prutu, ale nešlo to. Zřejmě i z důvodu, že mě silný vítr s vlnami odnesl z tohoto místa hned pryč. Najel jsem tedy naposledy nad vázku s tím, že celou montáž utrhnu rukou. Když jsem silně zatáhl za šokový návazec, vše najednou povolilo a já zjistil, že kapr je stále na háčku.
Následoval asi patnáctiminutový souboj a po něm skončil kapr v podběráku. Hned na první pohled bylo jasné, že kapr, kterého jsem si přál ulovit, přišel. Ihned přiběhli Angličané, kteří chytali vedle nás a sledovali můj souboj ve vlnách. Následné vážení ukázalo krásných 25,10 kg a já měl velkou radost. Stačilo tak málo a o tuto rybu bych přišel. Bohužel, baterie jsou tady velkou bolestí. Nám ji měnili za týden třikrát a ani jednou nebyla pořádně nabitá. Ale bez elektromotoru se kapr ve velkých vlnách zdolává velmi obtížně.
Celkově kapři brali dobře, a tak nebudu popisovat každý záběr. Můj kamarád Jirka ulovil pár dní po mně kapra 20,5 kg, a pak ještě dva 22 kg. Menší ryby jsme chytali na kukuřici, ale ty větší, včetně těch přes 20 kg na boilie Robin red + amino complex brusinka.
Ze 40 na 0 °C
Ke konci naší výpravy přišlo prudké ochlazení, na okolních horách napadl dokonce sníh. Je zvláštní, jak se tu dokáže během pár hodin ze 40 °C vedra ochladit téměř na 0 °C. Jezero samo o sobě a okolní příroda je opravu nádherná a zdejší kapři jsou překrásní a mohutní. Jen málokde na světě žijí tak široké ryby.
Je to velmi zvláštní, protože za dvě výpravy, které jsem zde strávil, jsem ve vodě neviděl nic živého kromě kaprů. Na různých fotografiích jsem měl možnost vidět šneky a zřejmě tam někde budou. Místní správce mi říkal, že v létě je tu hodně planktonu, kterým se kapři živí. Vyskytují se zde prý i sladkovodní malé medúzy, které slouží kaprům rovněž jako potrava. Nevím přesně, co slouží kaprům jako potrava, a kde se vlastně vyskytuje, ale podle jejich úžasných stavěných těl jí musí být v jezeře víc, než dost.
Musím přiznat, že i když je Maroko díky své mentalitě a způsobu života zcela odlišnou zemí od těch evropských, velice mě učarovalo a hodlám se sem vrátit. Nejbližší výpravu jsem si naplánoval na letošní zimu, a ačkoli se to zdá poměrně daleko, již teď se velmi těším. Pokud budu úspěšný, určitě se s vámi podělím prostřednictvím tohoto časopisu o další zážitky.
Foto: Jarda Těšínský, Jiří Novotný a
Peter Šimonič
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
