Už, když mě na Lužnici pod Bechyní, jako rybářského teenagera, vzal můj otec s partou rybářů, jsem věděl, že tato velmi krásná a dobře zarybněná řeka s nádhernými přírodními scenériemi, zůstane navždy zaryta do mého rybářského srdce a já se nenechám v žádném případě ochudit o velmi intenzivní rybářské prožitky, které každý rok naplní mou rybářskou dušičku. Po celoročním pracovním vytížení, lepší relax, než jsou brzká rána u této nádherné řeky, neznám. Tak tedy i loňský poslední srpnový týden vyrážím s přítelem Hrouzkem posouvat naše rybářské rekordy z Lužnice zase o kousek dál...
info
Kategória: Feeder
Vyšiel v čísle: FEBRUÁR 2010
Počet strán v magazíne: 2
Od strany: 70
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Tentokrát jsme vyměnili náš kemp ve Hvožďanech a přestěhovali se asi o jedem kilometr po proudu na velmi atraktivní místo do kempu u Červeného mlýna, od kterého jsem si sliboval více větších kaprů, jelikož se nachází přímo nad jezem. Už při první návštěvě v červnu, kdy jsme s kolegy chytali feederové závody v nedalekém Týně nad Vltavou, jsem si mohl vyzkoušet malou víkendovou chytačku na tomto úžasném místě a přesvědčit se o správné volbě místa pro naši rybářskou výpravu.
Ačkoliv jsem kvůli závodům nemohl dát rybařině sto procent a mohl se jí zde věnovat jen večer a brzy ráno, než jsme odjeli bojovat o body do naší první feeder ligy, řeka hned sobotní ráno mě za brzké vstávání obdarovala nádherným kapříkem, kterému do sedmdesáti centimetrů scházelo velmi málo. A ani jsem pro takový pěkný úlovek nemusel moc udělat. Stačilo jen pár kuliček boilies dopravit večer na zvolené krmné místo.
Kdo neriskuje nechytá
Hned po příjezdu na místo jsem rozbalil člun a vyrazil s echolotem zmapovat lovná místa, která by připadala v úvahu. Bylo jasné, že hlavní koryto vede kolem druhého břehu a taky zde byla největší hloubka, kolem třech metrů. Určitě jeden z prutů půjde na koryto. A co s druhým klackem?
Po delším mapování jsem našel asi v půlce řeky menší zlomy, které mě zaujaly pro druhý prut. A když kousek od nich jsem objevil na echolotu nějaký spadlý menší strom, bylo rozhodnuto. Risk u vázky by mohl přinést konečně slušnějšího kapra přes osmdesát centimetrů, anebo taky spoustu ztracených ryb. No což, co se dá dělat, kdo neriskuje nechytá.
Po dalším rozbalení všech potřebných věcí, jsme se pustili do zakrmení určených lovných míst, tedy jen to v korytě. Druhé místo bylo ponecháno jen o velmi lákavých kuličkách s touhou po větší rybě, kde by měla mít větší klid než v jídelně, která byla pro ně připravena. Velká obsádka cejnů, podoustviček a další bílé ryby nás dovedla k nápadu s většímu množství krmení partiklem, a to hlavně dobře rozvařenou kukuřicí, která by měla aspoň z části zasytit a stáhnout drobnější rybu na jedno místo. No a snad by mohlo ještě něco zbýt na kapříky, nebo popřípadě nějakého amura.
Uvidíme, jak budou papat…
S boilies to určitě s většími dávkami ze začátku přehánět nebudeme a uvidíme, jak nám páni kapříci budou papat. Pokud ano, tak určitě jsme pro ně připravili a připravíme dostatek kuliček, aby měli co papat. Samozřejmě, po namáhavé práci jsme si už zasloužili nahodit, i když očekávat záběr hned první den je asi jen zbožné přání, anebo naivita.
Zato hned první ráno při svítání se rozhrčela brzda navijáku, ale, bohužel, jak jsem předpokládal, u vázky to bude velice těžké. Po krátkém boji se ryba dostala tam kam potřebovala, aby se zbavila otravného lovce. Na řece je zajisté boj s větší rybou, která vyrůstá celý život v proudech, velice komplikovaný a věřte, že i zde ryby využívají své síly a proudu k boji o svou existenci.
Jsme na začátku a na rozjezd vždy tak brzy záběr velice potěší a nabudí v příští úspěch. A jak bylo v plánu, ozvali se odpoledne dva čtyři kiloví kapříci i na hodně krmeném místě na korytě.
Druhý den úporného lovu byl propadák. Snad jen ti otravní jelci, kteří měřili až k pětapadesáti centimetrům, oživovali rybářské naděje. Po zkouškách s více kuličkami, většími, nic nepomohlo. Prostě „velká huba“, když se rozhodne, sežere vše a té se v žádném případě zbavit nedá.
…a sluníčko peklo co to dalo!
Ve středu a čtvrtek se k nám opět obrátilo štěstíčko a ne moc, ale začali kousat kapři přes šest kilo, a tak nakonec sedm záběrů byl úspěch. Asi za menší aktivitou ryb mohlo počasí, které bylo po celý týden spíše na opalovačku a sluníčko peklo co to dalo! Já osobně jsem ani nevěřil v lepší obrat, který už jen mohl uskutečnit proměněný náhodný záběr s větší rybou. V což jsem určitě doufal.
No a jak už to bývá, při páteční pozdní snídani kolem osmé ráno, se opět ozvala brzda navijáku a hned po záseku bylo znát, že o žádného chudáčka nejde. Ryba se držela u druhého břehu a ne a ne se od tam odpoutat. Po několika výpadech se konečně podařilo ji dostat blíže k našemu břehu, kde zase nabrala směr po proudu dolů a na druhou stranu.
Když už se zdálo, že máme vyhráno, začal boj u břehu, kde se kapříčkovi vůbec nechtělo ode dna a dlouhou chvíli jsem ani nevěděl o jak velkou rybu jde. S prvním šplouchnutím na hladině jsem věděl, že pokud rybu dostanu na břeh, půjde o největší kousek, co jsem na Lužnici, a to jak s tátou tak i s Hrouzkem, vůbec chytil. Což se potvrdilo po úspěšném vylovení.
Velká radost na závěr
Metr nám ukázal osmdesát dva centimetrů a váha se zastavila na jedenácti a půl kile. Jo, takovej šupináč udělá velkou radost, a to i když nemá přes dvacet kilo. Hned po focení byl tento místní matador puštěn zpátky do svého teritoria, ostatně jako všichni ostatní, co nás obdarovali svou přítomností na našich prutech. Po takovém úlovku se vždy dívá na svět v lepším světle a výprava, ne sice na kusy úspěšná, která by byla normálně pod průměrná, v zápětí se stává velice úspěšnou.
Poslední noc mě ještě příposlech rozpípal poslední rozlučkový kapr – 73 cm – a udělal mě na závěr určitě velkou radost. Ještě před zabalením všech věcí jsem naposledy vyrazil s echolotem blíže jezu a našel zde skvělá místa se spoustou překážek, u kterých by se mohly pohybovat ještě větší kusy, než ten největší co jsme letos vytáhli. Jsem přesvědčen, že toto je ideální místo pro zvednutí pomyslné laťky a konečně se přehoupnout na Lužnici přes patnáct kilogramů. Tak uvidíme, jak se nám tento neskromný cíl povede uskutečnit.
Myslím si, že po tolika letech strávených na jednom místě, nám změna prospěla a určitě naše další rybářské výpravy v příštích letech, budou směřovat opět do Jižních Čech, k řece Lužnici, do kempu Červený mlýn.
Celá fotogaléria k článku
PrihlásenieRegistrácia 
