Ten titulek jsem nezvolil jen tak náhodou. Ne, skutečně nejde o žádnou pohádku, bez přehánění, slunce skoro vůbec nezapadalo za obzor, a tak jsme mohli prakticky chytat v kteroukoli denní i noční dobu, aniž bychom potřebovali nějaké svítidlo! Hned druhý den po návratu z Norska, ještě plný dojmů, jsem usedl ke svému compu a jal se přemýšlet, jak nejlépe zachytit a popsat naši výpravu na ostrov Vikna. Pokaždé totiž doufám, že si na rybách pěkně odpočinu, vyčistím si hlavu a načerpám nové síly. Opak je však pravdou! Ruce mívám rozpíchané od háčků a filetovacího nože, že propisku sotva udržím, záda bolavá od pilkrování jako starý udřený horník a ještě minimálně týden bych potřeboval, abych se dal „do kupy“. Proč já vůbec do toho Norska jezdím? Odpověď snad najdete v tomto článku o rybolovu na ostrově Vikna v destinaci L?v?en G?rd...
info
Kategória: Prívlač
Vyšiel v čísle: MAREC 2010
Počet strán v magazíne: 0
Od strany: 82
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Hned druhý den po návratu z Norska, ještě plný dojmů, jsem usedl ke svému compu a jal se přemýšlet, jak nejlépe zachytit a popsat naši výpravu na ostrov Vikna. Pokaždé totiž doufám, že si na rybách pěkně odpočinu, vyčistím si hlavu a načerpám nové síly. Opak je však pravdou! Ruce mívám rozpíchané od háčků a filetovacího nože, že propisku sotva udržím, záda bolavá od pilkrování jako starý udřený horník a ještě minimálně týden bych potřeboval, abych se dal „do kupy“. Proč já vůbec do toho Norska jezdím? Odpověď snad najdete v tomto článku o rybolovu na ostrově Vikna v destinaci Løvøen Gård.
Devět dnů na moři…
S kamarádem Zdeňkem Macháčkem jsme v neděli odpoledne 31. května 2009 naložili nezbytné vybavení a odjeli do Čižic, abychom přespali u Jirky Frause, s nímž jsme následně prožili zajímavých devět „chytacích“ dnů na moři. V pondělí 1. června jsme vyrazili na cestu velice brzy, měli jsme před sebou skoro 1 200 kilometrů do dánského přístavu Frederikshaven. Odtud nám odjížděl v 19.30 trajekt do Osla. Na trajektu jsme se setkali s dalšími účastníky výpravy – Tomášem Fléglem, Petřem Šlechtou a Davidem Knotkem. Již na předešlých výpravách se osvědčily trojčlenné skupinky rybářů; takový počet je totiž ideální i pro obsazení lodě.
Norskem jsme projížděli v pohodě, nevyskytly se ani problémy s policií (rychlost), ani s celníky (alkohol). V úterý kolem deváté večer jsme byli konečně v našem kempu. No, v kempu, on to vlastně není kemp, jen dvě velké dřevěné budovy, v nichž se může dle mého odhadu ubytovat asi tak 20 rybářů. Ubytování, zázemí v podobě obřího mrazicího boxu, filetárny a lodí je skutečně na velmi dobré úrovni. Ještě téhož „večera“ (i když slunce stále svítilo) jsme převzali od majitele Hanse Hansena loď s motorem o 40 HP, echolotem s GPS plotrem a začali spřádat plány, kam „na ně“ zítra vyrazíme.
Středa nás „přivítala“ takovým větrem, že jsme sotva udrželi vchodové dveře, teplotou 7 °C a deštěm. A tak jsme nikam nejeli a věnovali se přípravě návazců a nástrah, k čemuž nás „inspiroval“ Jirka, který je neúnavně vyráběl bezmála jako na běžícím pásu. Až později jsme mu v duchu děkovali a byli rádi, že jsme si jich také několik nachystali do rezervy. Není nic horšího než převazovat na lodi (často za deště a větru) celý návazec! Navíc jsme se Zdeňkem zjistili, že jsme podcenili výběr karabinek (moc tenké) pro pilkrování s těžkými nástrahami.
Druhé nejlepší místo k rybolovu
Odpoledne jsme se tedy vypravili do Rørviku na nákup – opatřili jsme si především ty pevné zn. Owner (INTER SNAP CRANE) o velikosti č. 4 a nosnosti 28 kg a také několik norských pilkrů (Sølvkroken 500 a 750 g). Levné sice nebyly (189 NOK), zato výběr byl obrovský.
V Rørviku žije 3 000 obyvatel. Toto opravdu hezké městečko je správním centrem „komuny“ Vikna. Ostrov sám leží asi 280 km severně od Trondheimu, trošku připomíná Hitru. Jeho okolí je charakteristické obrovským množstvím menších ostrůvků a velmi členitým dnem. S pevninou jej spojuje most s bezplatným přístupem.
Ostrov je méně osídlen než Hitra, obývají jej převážně rybáři a zemědělci. Kotví tu spousta malých rybářských kutrů s potřebným zázemím. Tamější rybáři tvrdí, že Vikna a její okolí představují druhé nejlepší místo k rybolovu hned po Lofotském souostroví. To ovšem potvrdit nemohu, poněvadž jsem na Lofotech nikdy nechytal. Proč jim však nevěřit?! Druhová skladba ryb, které jsme později ulovili, byla skutečně pestrá.
Když jsme vystupovali z auta na naší základně, od Rørviku vzdálené asi 10 km, střetli jsme se se zbytkem výpravy. Všichni působili na první pohled dojmem, jako by se právě vrátili ze severní točny. Přestože měli stejně jako my kvalitní nepromokavé oblečení, byli pořádně „vyfoukaní“! Nachytali pár ryb k večeři, hlavně se ale věnovali průzkumu nejbližšího okolí přístaviště. Vítr totiž foukal tak silně, že se museli přivazovat lanem k pevným oporám (třeba k tyčím, což se správně nesmí!) a prochytávat pouze okolí lodě. Musím zde ještě podotknout, že právě tato parta kolem Tomáše se věnovala téměř celý pobyt výhradně lehké a střední přívlači.
Konečně na moři, ačkoli…
Ve čtvrtek jsme se konečně dostali na moře i my. Ne, že by bylo počasí mnohem lepší, to ne, jen se to už prostě nedalo vydržet. Všichni jsme byli pořádně navlečení, na sobě obleky firmy Sundridge. Jirka zapomněl na zimní čepici, a tak to vyřešil provizorním „zábalem“ kombinovaným s kšiltovkou. Vydržela jen dvě hodiny, pak kamsi odlétla.
O lovu na volném moři v tomhle větru jsme ani neuvažovali. Postupně jsme prochytávali fjord až k městečku Rørvik. Jirka a Zdeněk, vybaveni těžkými přívlačovými pruty, chytali s pilkry o hmotnosti kolem 100 g. Já hned od začátku nasadil „těžkou“ techniku, ačkoli jsem použil pilkry jenom do hmotnosti 250 g. Podařilo se mi tak zdolat tři polaky, největší měřil 78 cm. Jirka se Zdeňkem lovili menší tresky obecné a tresky tmavé.
Pozdě odpoledne jsme se vrátili do přístavu a po nezbytném filetování se dali do řeči s partou ostravských rybářů, kteří se balili na cestu domů. Dozvěděli jsme se, že chytali podobné ryby jako my, ale minulý týden, když bylo pěkně, vyrazili s kutrem na volné moře. Tak o svém výletu „básnili“, že jsme to nevydrželi a loď si také ihned zajistili. Kapitán nás ale upozornil, že musí být lepší počasí a že vyjedeme, až bude norská vlajka splývat volně podél stěžně!
Pátek a sobota se hodně podobaly prvnímu dni. Stále jsme hledali nějaká loviště krytá před větrem a s trochu snesitelným driftem. V sobotu se nám nakonec podařilo najít skutečně hezké místo – kousek od majáku oddělujícího ostrov od volného moře. Prodriftovali jsme je snad dvacetkrát a pokaždé jsme si výborně zachytali. Ulovili jsme přibližně na čtyřicet tresek obecných do velikosti 70 cm a patnáct z nich jsme si ponechali.
Používali jsme těžší vláčecí pruty a pilkry kolem 100 gramů, proto nešlo při zdolávání jen o vytažení ryby do lodě, ale občas si „zazpívala“ i brzda. Při návratu na základnu obdržel Jirka mobilem zprávu, abychom se připravili na nedělní výlet kutrem. A tak následovala po filetování horečná příprava na celodenní lov následujícího dne.
Tresky zareagovaly okamžitě!
V neděli bylo opravdu krásně, nefoukalo a my s chutí naložili v osm ráno naše věci na loď. Byla asi 15 metrů dlouhá, vybavená naftovým motorem, sudy s ledem na ryby a malou kajutou, do níž se kromě kapitána vešly pouze dvě osoby. Pro mne, Zdeňka a Davida, který se k nám jako jediný z druhé party přidal, to byl první výlet na kutru.
Jirka, zkušený mořský vlk, zapůjčil Davidovi potřebné vybavení. Za pronájem lodě jsme zaplatili 5 000 NOK, jen škoda, že zůstala neobsazena ještě dvě místa. Kutr má totiž kapacitu na šest rybářů a kapitána. Vypluli jsme. Hladina klidná, na volném moři jen mírné vlny. Před námi 45 km plavby, která nám zabere tak čtyři hodiny. Dle kapitánových instrukcí jsme měli chytat na hloubkách od 30 do 70 metrů.
Pevnina už nebyla skoro vidět, když jsem zaregistroval zpětný chod motoru. Vzápětí vydal kapitán pokyn, abychom spustili nástrahy – a tři pilkry Sølvkroken a Jirkovo magické oko s obřím twisterem zmizely pod hladinou. Chytal jsem s Jirkou na špici kutru, každý z jedné strany, a Zdeněk s Davidem lovili zase na zádi. Kapitán uprostřed střídavě obsluhoval „rumpál“ (také Sølvkroken) a čtyři červené smačky, anebo pilkrovací prut na druhé straně lodi.
Tresky zareagovaly okamžitě! Pod hejnem tresek tmavých, které se většinou ihned pověsily na papričku (smačka), čekaly tresky obecné o velikostech 90 až 100 cm. Pokaždé jsem si počkal, až se přivěsila malá treska tmavá, prut se pořádně ohnul a spodní koncový pilkr doslova „spolkla“ velká treska obecná. Zvolená taktika mi vycházela náramně a já si výborně zachytal. Kamarádi na tom byli podobně.
Mořská nemoc
Jirka zahájil lov vskutku impozantně – první rybou byla „obecňačka“ 105 cm dlouhá, největší treska obecná naší výpravy. Navrch ještě ulovil mníka bělolemého a menšího vlkouše. A, samozřejmě, další tresky obecné. Po určité době se však Jirkova frekvence zdolávání nějak zpomalila a čím dál méně jsem slyšel jeho elektrický multiplikátor. Otočil jsem se, abych zjistil, co se děje. A zjistil jsem – že ty postafeny na mořskou nemoc vůbec nezabraly. Jirkovi bylo špatně. Až do klidnějších vod fjordu setrval nakloněn nad zábradlím nebo v kajutě.
Kapitán párkrát vystřídal místa, některá byla lepší, jiná zase horší. Přesto jsme si vždy „přišli na své“. Na větších hloubkách jsme také nachytali krásně zbarvené okouníky a pozornost vzbudil kapitánův polak o délce 105 cm, ulovený na „rumpál“! Tak velkého polaka jsem doposud nespatřil.
Dá se říci, že všechno dopadlo k naší spokojenosti, každý z nás si ulovil svou vysněnou „metrovku“. Návrat byl horší, zvedl se silný vítr, tvořily se vlny a my byli rádi, že se můžeme na palubě něčeho zachytit. I sudy s ulovenými rybami se přesouvaly z jedné strany lodě na druhou. Sláva, přístav! Zde jsme se minimálně 3–4 hodiny věnovali filetování. My čtyři a kapitán jsme odhadem ulovili přibližně 200 kg ryb. Spát jsme šli ve dvě ráno!
Jirkův první halibut
Nazítří jsme si malinko přispali a vypluli až kolem desáté. Jirka toužil chytit halibuta, proto se poohlížel po vhodné lokalitě. Do cesty se nám ale pletly pouze tresky obecné a tmavé. S pomocí GPS a echolotu se mu podařilo najít místo, kde vystupovala hora z hloubky 150 metrů až do 50 metrů. Jirka tu okamžitě nasadil magické oko o hmotnosti 750 gramů a nastražil dvojitý „cár“ z tresky tmavé. A nic.
Večer se na ryby vypravili Zdeněk a Jirka sami – mě chytat na maso příliš nebaví a navíc mě už bolela záda. Taková smůla! Mohl jsem se stát svědkem toho, jak Jirka zdolal svého prvního halibuta. Byl dlouhý 105 cm a vážil 11 kg. A tak si Jirka svůj sen splnil. Ale já u toho nebyl! V následujících dnech jsem si ještě několikrát vyslechl nadšené líčení onoho souboje a vždy se při něm vypravěči „zalesklo oko“!
Ve středu se porouchal lodní motor, prý něco s karburátorem. Podnikli jsme tedy pěší túru na nejvyšší horu v okolí. Fjord se rozprostíral před námi v celé své nádheře. Samozřejmě, že jsem s prázdnou neodešel a že jsem tu ulovil – spoustu snímků. Večer jsem se domluvil s Davidem z druhé lodi, že vyplujeme v devět na noční lov. Chtěli jsme si to vyzkoušet, poněvadž ani jeden z nás v noci zatím nechytal.
Toho dne jsem měl ke všemu narozeniny, takže by to byla opravdu pěkná oslava. Vypravili jsme se na místo, jemuž druhá skupina říkala velmi případně „Špajzka“. A skutečně! Na těžší přívlačový prut jsme dostali hlavně tresky jednoskvrnné. Pilkry jsme používali o hmotnosti 100 gramů, přičemž jejich barva nijak zvlášť nerozhodovala. Davidovi se podařilo chytit i několik velmi slušných „jednoskvrnek“, největší měřila kolem 70 cm.
Ve dvě v noci jsme zamířili do přístavu. Ryby jsme chytali při každém driftu – ale fakt už musíme končit. Po obvyklém filetování jsme ve čtyři ráno usedli ke sklence vína, abychom „završili“ oslavu mých narozenin započatou nočním rybolovem. S Černým panterem, mazlivým černým kocourem, jsme takto vydrželi relaxovat až do šesté hodiny ranní.
Čtvrtek. Prospal jsem celé dopoledne. Zdeněk s Jirkou vyrazili ještě jednou na moře s opravenou lodí, aby se symbolicky rozloučili. Odpoledne jsme dávali do pořádku pruty, navijáky a nástrahy. Sbaleno jsme měli rychle. V pátek ráno jsme vyndali z obřího mrazáku naše dvě bedny, naložili je, přidali tašky a hurá domů. Tak zase příště!
PS: Rád bych touto cestou poděkoval majiteli cestovní agentury Fisherman panu Liboru Dvořákovi za to, že nám poskytl dobrý tip na skvělý rybolov!
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
