Je polovina února 2009 a zima se stále nevzdává – alespoň u nás v podhůří Orlických hor rozhodně ne! Muškovat jsem byl naposled 30. prosince a začínám mít slušný „absťák“! Čistím alespoň šňůry, promazávám navijáky a dovazuji chybějící mušky. Také s kamarády plánuji, na které jezerní muškařské závody se letos vypravíme. Bude to již moje jedenáctá sezóna.Vše začalo v roce 1998, když mně Ivoš Dražský z pražské prodejny Kajman půjčil muškařský prut na jezero. Jel jsem s kamarády do Hokensas a chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to vlastně je, chytat ryby s pomocí muškařské šňůry a mušek. Už si ani nepamatuji, co to bylo vlastně za prut, ale velmi dobře pamatuji první „zatažení“ za šňůru a ten nádherný adrenalin při zdolávání svého prvního duháka. To byl mazec! Po návratu ze Švédska jsem zjistil, že musím zapracovat na nahazování, které je alfou a omegou jezerního muškaření.
info
Kategória: Muškárenie
Vyšiel v čísle: APRÍL 2009
Počet strán v magazíne: 3
Od strany: 16
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Začátky nebyly snadné
Vše začalo v roce 1998, když mně Ivoš Dražský z pražské prodejny Kajman půjčil muškařský prut na jezero. Jel jsem s kamarády do Hokensas a chtěl jsem si vyzkoušet, jaké to vlastně je, chytat ryby s pomocí muškařské šňůry a mušek. Už si ani nepamatuji, co to bylo vlastně za prut, ale velmi dobře pamatuji první „zatažení“ za šňůru a ten nádherný adrenalin při zdolávání svého prvního duháka. To byl mazec! Po návratu ze Švédska jsem zjistil, že musím zapracovat na nahazování, které je alfou a omegou jezerního muškaření.
Další mé výpravy tedy směřovaly do Poličky, kde jsem nabíral své první zkušenosti. Velkou inspirací byly pro mne muškařské závody právě v Poličce; zde jsem si mohl nakoupit i potřebné mušky a další vybavení. Tehdy ještě nebyla k dispozici žádná literatura, abych se dozvěděl, co potřebuji. Naštěstí byl v Poličce Petr Hartman, který poradil, ale i navázal potřebné vzory. Jeho krámek byl příjemnou oázou, kam jsem se vždy moc těšil. Díky, Petře!
Vybavení
Ty začátky byly hodně skromné. Měl jsem jeden sedmičkový prut Thomas, který mi prodal Miloš Zeman. Tehdy prodejna ve Slezské ulici byla místem, kde se dalo koupit veškeré vybavení. K sedmičkovému prutu jsem si koupil i první naviják a modrou intermediální šňůru Cortland. Takto „vyzbrojen“ jsem vydržel až do doby, než jsem se přihlásil na své první závody v Poličce.
Najednou jsem zjistil, že budu potřebovat více než jeden prut. Dalším byl opět Thomas, ale šestkový a desetistopý. Ta šestka byla fajn, ale těch 10 stop bylo na mě hodně. Při nahazování jsem se trápil (no já se trápím i dneska…), tak jsem ho prodal. Pruty a navijáky přibývaly, a tak bylo nezbytné koupit i stojánek, velkou brašnu, nepromokavé oblečení, kvalitní dlouhý podběrák a mnoho dalších nezbytností.
Nyní mám tedy 4 jezerní pruty: 2 x Sage XP v šestce a sedmičce, svého starého dobrého sedmičkového Thomase HS a vloni do mé „stáje“ přibyl i šestkový Partrige od Luboše Grófa z Vrchlabí. Navijáky používám jen Large Arbor, mám čtyři + náhradní cívky. Se šňůrami to je doslova alchymie. Nejraději mám čirou intermídu Lee Wulff Triangle Taper v šestce. Je to rychlejší intermída a pěkně lítá. Používám ji hlavně na začátku závodů s lurami a případně blobem (to když jsou nově vysazené ryby). Další příjemnou šňůrou je olivová pomalá intermediální šňůra Airflo Freshwater Tactical v sedmičce, na kterou „nasazuji“ hlavně menší lury nebo mokré mušky. Šňůra výborně lítá a nemá žádnou paměť.
Samozřejmě, mám na cívkách i plovoucí a potápivé šňůry. V roce 2008 jsem si koupil na chytání s pakomáry šňůru RIO Out Bound, která mi maximálně vyhovuje. Ale můj článek není o vybavení (to by dalo určitě na samostatný), ale chci zde popsat stojáky, na kterých jsem za těch posledních deset let chytal. Jsou to spíše postřehy – můj subjektivní pohled – nejedná se o podrobný popis.
Polička byla první
Polička je určitě naším nejznámějším a nejstarším soukromým „stojákem“. Již v úvodu jsem psal, že je spojená s mými začátky, a domnívám se, že nejen s mými. V současné době tam jezdím už jen na podzimní muškařské závody. Je určitě více zajímavějších lokalit, ale začátky mám spojené právě s ní.
V Poličce jsem zažil i mnoho zajímavých chvil a nedá mi to, abych na některé nevzpomněl. Například na jarní závody v roce 2003, kdy odpoledne začalo tak hustě sněžit, že byl velký problém vyjet kopec na hlavní silnici. Rád vzpomínám na příjemné ubytování u paní Roušarové; naopak, nerad na kvanta utržených mušek na okolních porostech. Nemůžu se ubránit ani vzpomínce na jeden z prvních Belly Boat cupů, kdy Miloš Zeman nejdříve boat při nastupování převrátil a mrskal ploutvemi nad vodou, později přerazil svého scotta o kapitálního kapra. Ještě dnes slyším ten pokřik: Bóóženkóó!!! V Poličce jsem chytil i svého prvního kapra na bloba a svoji první štiku na streamera.
Jako mimořádný zážitek si vybavuji konec června (tuším v roce 2003 nebo 2004), když jsem se „trefil“ do líhnutí velkých zelených májovek. Naštěstí jsem měl podobné vzory ve své krabičce, neboť jsem za týden odjížděl do Švédska. Tam jsem je nepoužil, ale v Poličce jsem si s nimi skvěle zachytal. Postupně jsem musel přejít od návazce o průměru 0,14 mm až na průměr 0,18 mm. Takové to byly záběry!!
Ostrov nad Oslavou
To byl další revír, kam jsem opravdu rád jezdil. Pěkné prostředí, příjemní majitelé a slušné ryby. Ze začátku jsem zde chytal ze břehu, ale protože většina ryb byla soustředěná hlavně u hráze, kde byl logicky nával, raději jsem si s sebou brával boat. Pěkní duháci se dali nachytat s potápivou šňůrou právě v okolí hráze.
Postupně ale ubývalo záběrů od větších ryb. Myslím si, že na vině byl fakt, že se jedná o relativně velkou nádrž a její zarybnění není určitě jednoduché. V současné době je Ostrov rájem kaprařů a vyznavačů feederového chytání.
Květoňov
Jediný „stoják“, který v mé soupisce není soukromý, ale má své číslo. Je to Malše 6P (423 057). Na Květoňov to mám z Nového Města nad Metují opravdu daleko, a tak se tam dostanu maximálně jednou za rok. Pěkné prostředí, ale velmi obtížné nahazování ze břehu, přestože každoročně Budějovičáci provádějí prořezávání okolních křovin.
Několikrát jsem zde byl na zahájení pstruhové sezóny, kam mě pozval kamarád Vítek Misar. Nejraději tam ale chytám (jako ostatně skoro všude) z boatu. Boat je pro mě svoboda a volnost. Jedinou nevýhodu vidím ve vykonávání potřeby. Mé „bleskové“ jízdy ke břehu jsou dostatečně známé!
Pilský rybník v Bohdanči
Přestože se jedná o „návesní“ rybník, jezdím sem rád. Místo mám spojené s kvalitním grilováním v místním jehlanu, milými lidmi, které tam potkávám (Djordje, Jirka, Zdeněk, Dalibor, Evička), nebo příjemným správcem panem Čermákem. I zakoupení povolenky v místní palírně bývá příjemnou záležitostí díky „panákovi“ na uvítanou.
Samozřejmě, jsou zde i ryby, a jako na každém komerčním rybníku záleží na tom, jaké tam vysadí. Někdy se chytají pěkní duháci (hlavně v linii přítoku), jindy nenažraní siveni kolem břehů. Rád vzpomínám i na úplné začátky, kdy se zde chytali i kapitální potočáci.
Úspěšnou muškou tu bývá oranžový blob v kombinaci se zlatohlavou montanou na konci návazce. Nejlepší je podvečerní chytání se suchou muškou – to ale musíte být ve správný čas na správném místě!
Morava a Slovensko
Na Moravě rád jezdím na Skaličku k panu Svačinovi. Pravidelně se zúčastňuji Zlaté mušky, ale ještě raději mám závod dvojic – Hends Cup. Škoda jen, že to mám na Skaličku tak daleko.
Další moravskou destinací jsou Jestřabice.
I zde platí, že sem jezdím jen na závody, a to jarní a podzimní maratón. Závody jsou to mimořádně obtížné – hlavně fyzicky! Není vůbec jednoduché celý den jen s jednou přestávkou na oběd rotovat kolem nádrže. Když večer odjíždím, jsem rád, že vůbec sedím!
Ještě dál to je na Slovensko do Striebornice. Kousek od Piešťan je hezká nádrž, na které i letos zahájím svoji jezerní sezónu závodem, a to koncem března. Jezdím sem rád hlavně kvůli mnoha přátelům, které jsem poznal v době přípravy knihy „Mušky českých a slovenských vazačů“. Za všechny vzpomenu Ľuba Augustinského a Martina Urminského. Kdybych chtěl vyjmenovat všechny, nestačil by mi ani papír! Vždy se těším na to milé setkání v pátek před závody v restauraci Český budík a skvělý tatarský biftek.
Samotné závody jsou spíše taktickou bitvou, protože zarybnění není velké, a tak rozhoduje doslova každý milimetr! Hází se zde ale velmi dobře.
Kouty
Jsou určitě můj nejmilejší stoják! Krásné prostředí, dobré až výborné zarybnění a jasná pravidla lovu, která mně maximálně vyhovují. Chytám zde výhradně z boatu a opravdu si to užívám. Nejčastěji začínám s potápivou šňůrou (potápivost 3) a dvěma lurami. Zkouším, kde se ryby zdržují a v jaké hloubce.
Nejraději ale mám chytání s plovoucí šňůrou a dvěma až třemi pakomáry na návazci. Již několikrát se mi stalo, že jsem musel zesilovat návazec (z 0,16 mm na 0,18 mm), protože mi to „upráskla“ slušnější ryba. Právě na této nádrži není problém si za den povodit i několik duháků nad 50 cm!
Labská nádrž ve Špindlerově Mlýně
Labskou jsem si ponechal na úplný závěr. Nádrž mám od domova nejblíže (cca 75 km), a tak se snažím, abych ji navštěvoval co nejčastěji. Voda je vyloženě vhodná na chytání
z boatu. U mostu a hráze je skutečně hluboko, postupně k přítoku se dno zvedá. Výhodou nádrže je její čistá a hluboká voda, která si i v létě udržuje svoji stabilní teplotu. Na nádrži pořádá Miloš Zeman (pronajímatel) svůj tradiční Belly Boat Cup. Letos bude 16.5.2009.
Na jaře a na podzim rád chytám na různé lury, když ale zaznamenám na hladině nějakou aktivitu, převazuji na pakomáry!
V létě jsou úspěšné bobiny na ultrapotápivých šňůrách a dají se s nimi chytit i kapitální duháci. Třešničkou na dortu je výskyt
(a vysazování) slušně velikých potočáků.
Je jasné, že by se o každé nádrži dalo napsat mnohem více, např. kdo vydává povolenky, kde a kolik stojí atd. V době internetu však není problém si tyto informace zjistit a co platilo v minulých letech, nemusí platit i letos! Přeji všem milovníkům jezerního chytání hodně příjemných chvil u vody a kapitální úlovky.
Václav Liška, Nakladatelství Agentura FOX
Celá fotogaléria k článku
PrihlásenieRegistrácia 
