Prívlač sa dostáva v ostatnom čase na výslnie športového rybolovu. Svedčí o tom nielen rastúci počet priaznivcov tohto odvetvia, ale aj viac záujemcov o pretekársku prívlač. V Slovenskom RYBÁROVI sme si už predstavili slovenských prívlačiarov a v tomto seriáli som sa odhodlal nakuknúť do kuchyne našich českých susedov, ktorí boli raz majstri sveta a dvakrát skončili na striebornom mieste. V budúcich častiach si predstavíme českú špičku pretekárskej prívlače a verím, že v rozhovoroch si nájdu svoje aj ostatní, nielen prívlačoví pretekári...
nezadaný
26.03.2010 (4/2010)
0
info
Kategória: Prívlač
Vyšiel v čísle: APRÍL 2010
Počet strán v magazíne: 3
Od strany: 94
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Začnime otázkou týkajúcou sa pretekárskej prívlače. Päťkrát si štartoval na MS. Ktoré boli podľa teba najnáročnejšie a na ktorých si sa, naopak, cítil najlepšie?
Jen pro upřesnění – už 6x. Pokud mám vybrat to nejnáročnější, tak to bude loňský šampionát, který byl v Andoře a nejlíp se mi závodilo v Bulharsku a na Slovensku. Právě na Slovensku jsem cítil opravdu pocit štěstí, vždyť jsem na stupních vítězů stál vedle svého bratra a v davu lidí jsem měl své rodiče, pro které to byl nezapomenutelný zážitek plný emocí a slz.
Šesťkrát si bol teda na MS, takže môžeš hodnotiť organizáciu... Kde to bolo podľa teba najlepšie z organizačného hľadiska a kde, naopak, nebola veľká spokojnosť?
Na všech MS se vždy našly nějaké chybičky, někde větší, někde menší. Je opravdu vidět jak k organizaci kdo přistupuje, a tím pádem jakou vizitku po sobě zanechá. Suverénně nejlepší to bylo na Slovensku, kde bylo vidět nadšení a snaha pro to udělat maximum.
V súťažnej prívlači si toho dosiahol veľa. Máš tu ešte nejaké ciele?
Opravdu, tu pověstnou laťku jsem nasadil hodně vysoko a nevím, jestli se někdy někomu povede to zopakovat nebo dokonce zlepšit, vždyť v jednom roce jsem získal titul mistra světa, mistr ligy, nejlepší závodník roku, nejlepší ligový závodník, mistr kraje a mistr republiky ve družstvech. Ještě mi chybí titul mistr republiky v jednotlivcích.
Súťažne už chytáš 10 rokov. Nemáš niekedy chuť to zabaliť a chodiť na ryby už len pre svoje potešenie?
To víš, že mám někdy pocit s tím praštit a jít do závodnického důchodu, zvláště když se do tebe naváží jak řadoví rybáři tak někteří závodníci, ale vždy si uvědomím, že cesta vede jen dopředu a nikdy zpět.
Je medzi pretekármi veľká rivalita, alebo to beriete skôr kamarátsky?
Samozřejmě, že rivalita je, ale ta zdravá. Ta, která vás bičuje jít stále dál a dál a hledat nové věci, a to je myslím dobře. Je to závod a musí se to tak brát, i když beru závodění jako relax a odpočinutí si od starostí všedního života, a hlavně setkání s kamarády.
Máš dlhoročné skúsenosti so súťažnou prívlačou. Čo by si odporučil začínajúcim pretekárom, alebo družstvu, ktoré by chcelo pretekať v prívlači?
Začátky jsou vždy těžké, ale stojí to za to si to alespoň vyzkoušet. A pokud tomu propadnete, stane se to vaším hnacím motorem. Na závodech je potřeba pozorovat všechny závodníky, jak ty zkušené, tak ty začínající. Od všech si vzít něco.
Máš svoj recept ako na to, keď sa ti nedarí? Je to aj o psychickej pohode? Bývaš pred pretekmi nervózny?
Několikrát jsem poznal, že závodit se musí až do konce, kdy opravdu v posledních minutách, neli vteřinách, jsem zvítězil. Nervozita se u mě změnila v pocit zodpovědnosti.
Do akej miery je pre teba dôležité poznať pred pretekmi trať? Zháňaš si dopredu informácie o trati kde budeš loviť?
Podle mě je potřeba vědět informace o trati dopředu, ale rozhodně v určitých mezích.
Tvoj brat Tomáš je tiež v českej reprezentácii (s ním bude rozhovor v budúcom čísle, pozn. autora). Čo by si mi na neho prezradil? Kto má pri vode viac trpezlivosti? Ty či on?
Se svým bratrem si opravdu rozumíme a vzájemně doplňujeme. Jednou má slabou chvilku on, jindy zase já, a v tu chvíli ten druhý stojí jako opěrný sloup vedle. Jsem pyšný, že ho mám a věřte mi, že je to krásný pocit, kdy si stojíte bok po boku na stupních vítězů, nad hlavou vám stoupá česká vlajka a k tomu vám hraje ta nejkrásnější písnička – česká hymna.
Máš radšej ultraľahkú prívlač ako trebárs na pretekoch, alebo lov väčších rýb?
Určitě lov větších ryb, i když v poslední době se závodění propadá někam - budu slušný – k lovu rybí drobotiny 5 – 10 cm.
Máš okrem prívlače v obľube aj iný druh rybolovu?
Určitě lov sumců na všechny způsoby a právě proto dělám průvodce na Rio Ebru.
Keď sme už pri tom Ebre, chcel som sa ťa spýtať aj na túto tvoju prácu...
Spolu se svým kamarádem Pavlem Strakou zde nabízíme pobyty pro rybářské nadšence. Je možno objednat zájezd bez průvodce i s ním. Osobně jsem toto místo navštívil poprvé před 2 roky, a kdyby tam nebyl právě Pavel jako náš průvodce, tak bych asi nechytil tak krásné ryby. Je to zážitek, když máte na prutu rybu přes 2 metry, nebo když chytáte candáta za candátem a to nemluvím o kaprech, kterých je zde opravdu mnoho v trofejních velikostech. Ale více informací se dočtete na našich stránkách na www.sumci.com.
Veľa Čechov a Slovákov jazdí za rybami do sveta. Vieš o nejakom mieste v Čechách, ktorý by si odporučil rybárom zo sveta?
Já chodím v Čechách na ryby spíš si odpočinout s rodinou, neboť míst, kde si opravdu zachytám, je už pomálu, nemyslím tím soukromé revíry ale svazové vody. A pokud takové místo najdu, zůstane v utajení, protože jsem se už kolikrát zmýlil a ukázal dobré místo ostatním a ty ho pak doslova vyvraždili. Tak z tohoto důvodu na tuto otázku nebudu odpovídat do podrobností.
Viem, že aj ty chodíš na ryby do sveta. Ktorá krajina, alebo miesto zanechalo v tebe najväčší dojem? Máš nejaký sen, kam by si sa chcel vybrať za rybami?
Za rybami jezdím do světa už 15 let, v Norsku jsem byl asi 15x, už ani nevím, v Egyptě, Portugalsku, atd. Ale největší dojem ve mně zanechal loňský třítýdenní výlet do Laponska, kde jsme natáčeli s Davidem Havlíčkem z Chytej.cz DVD. Tam jsem poznal opět tu krásnou svobodu, kdy jsme bydleli v chatce přímo u jezera a nikdo nikde, jen les a voda. Jindy zase tah mořáků a lososů a jejich noční lovy. No paráda. Tam jsem poprvé zažil co je to muškařské eldorádo. Na 20 náhozů jsem měl 20 dublet okounů o velikosti od 20 do 40 cm. Byl to výlet, který opravdu stál za to. Díky.
Prezradíš čitateľom, ktorú rybu lovíš najradšej a nejakú tvoju „zaručenú“ fintu na ňu? Či už nástrahu, alebo techniku...
Je to candát, kterého nejraději lovím na přívlač a to na kopyta a potom lov sumců na vábničku. To je ten správný adrenalin.
Aká je tvoja najnetypickejšia ryba ulovená prívlačou?
Nevím co asi nej, ale chytil jsem snad všechny ryby- hrouzky, střevle, plotice, kapra, úhoře…
Ako vidíš budúcnosť v prívlači? Či už v pretekárskej, alebo aj vo všeobecnosti prívlači ako takej? Čo myslíš, kam speje prívlač a ako sa bude loviť trebárs o 10 rokov?
Lov přívlačí je snad nejstarší způsob lovu ryb, protože se jedná o napodobení pohybu umírající rybky. A závodit se nepřestane, dokud tady budou nadšenci, kteří do toho dokážou dát všechen svůj čas a lásku k vodě. Bohužel, v závodní přívlači se chytají čím dál tím víc malé rybky, přispívá k tomu hlavně závodní řád, kde je, že míra některých ryb je 0, a tak se chytají rybičky 5 -10 cm, a to opravdu už není přívlač v pravém slova smyslu. Neustále se také zdokonaluje vybavení a nástrahy, a tak ryby mají čím dál menší šanci na život, neboť je mnoho rybářů, kteří si myslí, že MUSÍ odnést od vody rybu. Neříkám, že metoda chyť a pust je správná, i já si občas vezmu rybu na chuť a pro moje děti, ale nic se nemá přehánět.
Dajú sa ešte vymyslieť dokonalejšie umelé nástrahy, ako sú teraz na trhu?
To si myslím, že určitě.
Keď sme pri tom trhu, tak si myslím, že dnes je úplné presýtený umelými nástrahami, takže nejaký začínajúci vláčkar má určite problém si z takého množstva vybrať. Čo by si mu odporučil pri kúpe nástrah?
Při výběru nástrah bych hlavně doporučil klasické nástrahy, t.j. rotačky, voblery, twistery, které jsou velice populární kvůli své ceně, a barvy ty základní ať už přírodní nebo výrazné. Ale nepořídit si toho příliš mnoho, protože začínající rybář opravdu neví, co v daný okamžik má nasadit a případný neúspěch by ho mohl odradit od tak krásného koníčka.
Skúsení pretekári si často upravujú nástrahy. Prezradíš nejaký svoj grif na úpravu nástrah?
Samozřejmě, že i já předělávám své nástrahy a začal jsem s nimi už jako malý kluk. To jsem si vyráběl různé voblery, strímery, plandavky a vždy, když jsem měl na tuto nástrahu úspěch, tak jsem měl dvojnásobnou radost. Ale teď, protože jsem opravdu dost pracovně vytížen, tak mi na to moc času nezbývá.
Kde radšej lovíš? Na riekach či na stojákoch, alebo potokoch? Máš nejaký obľúbený revír, alebo miesto, na ktoré sa rád vraciaš?
Protože jsem vyrůstal na pstruhové říčce, hned vedle ní byl krásný rybník a u přehrady máme chatu, tak jsem si oblíbil všechny vody a postupem času jsem k tomu přidal i mořskou vláčku. Vždy, když se rozhodnu jít na danou vodu, tak se těším a nezáleží na tom, zda jdu na potok nebo stoják. Prostě jdu na ryby. A těch míst, kam se rád vracím, je opravdu mnoho a vždy, když se tam vrátím, tak mě přepadne taková nostalgie a vzpomenu si na ty 2 malé kluky se svým tátou, kteří se toulají kolem vody, poznávají krásu přírody a v jejích očích vidím jiskřičky naděje a spokojenosti. Nikdy nezapomenu na tyto chvíle a myslím si, že právě ty se staly mojím stěžejním pilířem v mích závodních aktivitách.
Prezradíš čitateľom svoje tri najobľúbenejšie nástrahy?
Je to určitě vobler Super shad rap, dále smáčky a pladnavky.
Koľko času z roka tráviš na rybách? A čo na tvoj koníček hovorí manželka?
Protože dělám ve Španělsku profesionálního rybářského průvodce, tak trávím mnoho času právě tam, a když přijedu domu, tak musím taky „trochu“ pracovat a věnovat se rodině, ale ve zbytku času jsem okamžitě u vody. Moje manželka taky rybaří a je dokonce mistryní republiky v přívlači, ale teď se stará o naše 2 malé děti a jejím koníčkem se stal chov psů Rhodeských rydgebacků. Vyrážíme spolu s dětmi k vodě spíš na feeder, který má 4-letá dcera docela ovládá.
A ako sa pozeráš na „chyť a pusť“?
Víte, kdy já jsem pochopil, o co jde? Bylo mě kolem 18 let. Jeden rok na naší řece objevilo hejno 8 pěkných kaprů. Chodil jsem na ně pravidelně a pokaždé jsem si jednoho odnesl. Devátý den bylo něco v nepořádku. Nebyl tam ani jeden a mně došlo, že takhle rozhodně ne. Místo, které jsem tak miloval, najednou bylo bez ryb. A v podstatě je jedno, jestli je to jedna tůňka na malé řece, nebo obrovská přehrada, protože pokud vše, co chytneme taky odneseme, tak jednoho dne přijdeme na naše oblíbené místo a budeme tam jen civět do prázdné vody bez ryb.
Nebudem sa ta pýtať na obľúbený typ udice ani navijaka, ale zaujíma ma, ako často kupuješ nové typy, alebo si spokojný s tým na čo chytáš? Spomínam to preto, lebo trh je stále väčší a náradie stále dokonalejšie...
V mojim vybavení najdeš vláčáky od 0,3 do 620 g, v délkách od 1,8 do 3,3 m, a to samé je u navijáků. Používám monofily od 0,08 mm ale i šňůry na 51 kg, takže si myslím, že je to dost různorodé a volím to podle způsobu přívlače. Nové věci mě dost lákají, ale musím si daný typ vyzkoušet a málokterý mně opravdu sedí. Často bych prut za desítky tisíc nejradši hodil do kopřiv, protože mně prostě nesedí v ruce a vezmu si prut za tisícovku.
Odchádza niekedy od vody bez záberu aj 2-násobný majster sveta?
Samozřejmě, že ano. Ryby jsou jen ryby a i ty nemají občas svůj den, stejně jako já.
Čo ti najviac prekáža pri brehoch našich riek?
Ne, nejsou to rybáři, jak by se mohlo zdát, ale jejich neohleduplnost vůči rybám a přírodě vůbec.
Čo hovoríš na terajší rybársky zákon?
Je opravdu nedokonalý. Díra vedle díry. Dělám rybářskou stráž, můj brácha Tom je policista a dělá práva právě se zaměřením mimo jiné na rybářský zákon a tak, když se spolu bavíme, co vlastně může rybář-pytlák a co mi jako stráž, tak vždy to skončí stejně. Propadák. Pokud se nezmění rybáři ve svém přístupu k rybám a přírodě, nepomůže ani ten nejlepší zákon, byť by ho někdo vymyslel. Zatím se tak neděje.
Spomenieš si na nejakú kurióznu situáciu či príhodu pri rybačke?
Vloni jsme byli zase naše rodinka a děti z vesnice na rybách a bavili jsme se lovem na feeder. Celkem děcka chytali na naše 4 pruty a předháněli se, kdo jich vytáhne víc. Chytali cejny, plotice, občas malý kapřík a sumeček do 45 cm. Pomalu se začalo stmívat, ale to jim rozhodně nevadilo. Kolem 11. h večer přišel záběr na žížalu. Malý Martin zasekl a prut se mu ohnul jako luk. Ale nic. Asi vázka. Najednou to s ním začalo cvičit. Brácha přiskočil, aby mu pomohl, ale Martin odmítl. Bojoval dál. Za chvilku ho vystřídala Kačka s argumentem, že si chce taky zabojovat s velkou rybou. No, samozřejmě, že u prutu se vystřídali všechny děti. Asi po 15 minutách se u břehu objevil úhoř jako noha. No, přeháním, měl 85, ale v očích těch dětí měl 2 metry. Úhoře jsme podebrali a vynesli dál od vody, aby nám neutekl, jak říkali děcka. Ten pohled na rozzářené dětské obličeje mě opravdu dojal k slzám. Úhoř, samozřejmě, skončil na talíři a moc si na něm všechny pochutnali. A právě toto jsou ta obrovská vítězství, které je potřeba hledat. Pocit opravdového štěstí. Nikdy nezapomenu na chvíli, kdy jsem stál na stupních vítězů bok po boku se svým bráchou, nad hlavou nám stoupala česká vlajka a hrála nám k tomu ta nejkrásnější písnička – česká hymna a to vše s námi mohla prostřednictvím mobilního telefonu poslouchat naše rodina vzdálená 1 800 km. Ale ani toto bych nikdy nevyměnil za pohled do nadšených dětských očí. Asi jsem měkota, ale to mě žene stále dál a dál a dává mně to obrovskou sílu.
Ďakujem za rozhovor a želám veľa úspechov, či už na rybách, alebo v osobnom živote! Za rozhovor poďakoval
Miroslav Mikáč
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
