Je pondělí večer a z lenošení u televize mě probral zvuk mobilního telefonu - volá můj výborný kamarád Djordje. „Ahoj Vašku, nechceš přijet ve čtvrtek do Bosny na zahájení nové sezóny na řece Ribnik? O ubytování a jídlo se nemusíš starat.“ No jasně, že se mně chtělo! Dohodl jsem se s dalším kamarádem Vladimírem, že vezme auto, a tak jsme ráno 26. února vyrazili z Prahy na cestu dlouhou 850 km. Ještě doma jsem si na internetu vyhledal vhodnou trasu, která vedla přes České Budějovice, Linec, Graz, Maribor, Záhřeb, Novsku, Priedor do vesničky Gornji Ribnik. Až na místě mi Djordje, který jel o den dříve, sdělil, že je podstatně rychlejší jet přes Brno, Bratislavu, Vídeň a Graz. Tak jsme se i vraceli a měl pravdu...
info
Kategória: Muškárenie
Vyšiel v čísle: MÁJ 2009
Počet strán v magazíne: 3
Od strany: 28
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Cesta
Dohodl jsem se s dalším kamarádem Vladimírem, že vezme auto, a tak jsme ráno 26. února vyrazili z Prahy na cestu dlouhou 850 km. Ještě doma jsem si na internetu vyhledal vhodnou trasu, která vedla přes České Budějovice, Linec, Graz, Maribor, Záhřeb, Novsku, Priedor do vesničky Gornji Ribnik. Až na místě mi Djordje, který jel o den dříve, sdělil, že je podstatně rychlejší jet přes Brno, Bratislavu, Vídeň a Graz. Tak jsme se i vraceli a měl pravdu.
Řeka
Na řece Ribnik jsem již jednou byl s kamarády. Bylo to před dvěma roky v listopadu, ale nebyli jsme moc úspěšní. Chytali jsme jen malé potočáky (max. 35 cm) a lipany snad jen dva. Takže nyní jsem dostal druhou šanci.
Muškařský úsek je dlouhý 5 km a končí vtokem do řeky San. Most u restaurace Aqua rozděluje revír na dvě skoro stejně části. Ta spodní je spíše hlubší, horní logicky mělčí. Rybolov je povolen od starého dřevěného mostu – nedaleko od rybí líhně. Zbývající část je až k pramenům chráněnou oblastí.
Na konci tohoto chráněného pásma je nádrž, do které ústí řada menších přítoků. Na nádrži je zřízen tzv. trofejní úsek, kde může chytat maximálně 6 muškařů. Cena je 30 eur za jednodenní povolenku. Pro snadnější nahazování je u břehu několik mol.
Horní úsek
Ale zpět k řece. Protože se Djordje velmi dobře zná se soukromým majitelem tohoto revíru, mohli jsme chytat již den před oficiálním zahájením. S Vladimírem jsem si vybrali horní úsek řeky a těšili se, jak si výborně zachytáme – na řece se 3 měsíce nechytalo! Djordjemu nebylo dobře, a tak jsme měli celou řeku jen pro sebe.
U dřevěného mostu jsme se převlékli a netrpělivě navázali zlatohlavé nymfičky. Na Ribniku je povolena jen jedna muška a to na háčku bez protihrotu. Voda byla křišťálově čistá, kolem desáté dopoledne svítilo sluníčko a bylo skoro 10 stupňů. Hned na první hod mám záběr a vytahuji malého duháka. Vladimír je na tom podobně. Chytáme totiž jen kousek od rybí líhně, a tak máme záběry hlavně od malých duháků.
Vladimír zůstává na místě a já rychle postupuji po proudu dolů, abych se dostal z dosahu těch malých „nenasytů“. Snažím se prochytávat hlubší tahy, kde tuším nějakého pěkného potočáka nebo lipana. A skutečně, asi po kilometru ubývá záběrů od duháků a začínám zdolávat lipany a potočáky. Bohužel, největší potočák měl sotva 38 cm a lipan 35 cm.
Skoro 14 stupňů nad nulou
Chytám na svůj oblíbený trojkový prut Green Stream a francouzský návazec v délce 9 metrů. Protože očekávám nějakou větší rybu, „nasadil“ jsem fluorocarbon Orvis Mirage o průměru 0,127 mm. Měl jsem ho na prutu poprvé a musím uznat, že je výborný! Na konci návazce mám svého oblíbeného jiga z rezavého zajíce s kouřovým tungstenovým korálkem o průměru 2,8 mm.
Vladimír chytá stejně jako většina bosenských muškařů. Dlouhými hody umisťuje svého „goldíka“ do břehů, nechá vyklesat a pak pomalu přitahuje k sobě. I on chytá ryby a dokonce na duháky a potočáky se zdá být tento lov „na mokro“ lepší, než moje krátká nymfa. Asi po dvou hodinách přejíždíme k silničnímu mostu u restaurace Aqua. Je už skoro 14 stupňů nad nulou a azuro.
Vladimír jde nad most a já pod něj. Jdu proti vodě, což mám nejraději, a setkáváme se zrovna ve chvíli, kdy zdolává slušného duháka 45 cm dlouhého. Udělal jsem pár fotek a vylézám z řeky. Začínám být již pořádně hladový, a tak končíme a společně s Djordjem jedeme na trofejní úsek, kde se opéká jehně.
Cesta je hodně dobrodružná díky všudypřítomnému blátu, ale naštěstí náš Range Rover nemá větší problémy. Přesto po dojezdu na místo si s úlevou odepínám bezpečností pás. Opečené jehně bylo už jen příjemným zakončením dne.
Ještě jsem zapomněl dodat, že jsme ubytováni v novém komplexu 4 luxusních bungalovů, za které by se nemuseli stydět ani v Rakousku. Cena je 120 eur za noc a uvnitř jsou 3 samostatné ložnice pro celkem 6 osob.
Zahájení
Je tady konečně sobota 28. února a oficiální zahájení. Vstáváme raději brzo, protože očekáváme, že kolem poledne bude řeka plná nedočkavých muškařů. Přímo v bungalovu se oblékám do goretexových kalhot, v recepci kupuji povolenku za 25 eur a sejdu jen 20 metrů po svahu do řeky. Ráno v osm hodin je ještě chladno, ale již svítí sluníčko. Jsem v řece úplně sám, a tak jsem se rozhodl, že půjdu tentokrát proti vodě. S kamarády se tedy setkám někde na řece. Místní muškaři na mě ze břehu volají, že si plaším ryby, ale já jsem přesvědčený o opaku. Přímo před bungalovy jsou v řece dva větší balvany a za nimi je asi desetimetrová „kapsa“ s klidnější vodou.
Opatrně se k ní blížím a začínám ji od spodu prochytávat. Při třetím hodu ucítím prudké zatažení, a tak jemně přisekávám. Ryba mě najednou vymotává celý francouzský návazec, proto raději lehce přitahuji brzdu, abych ji měl pod kontrolou a nesjížděla po proudu. Čekám, zda vydrží třináctkový fluorocarbon, ale jak jsem již psal, drží znamenitě!
První lipan
Stále ještě nevím, co je to za rybu. Odhaduji to na potočáka, ale za chvíli vidím, že je to pěkný lipan. Bojuje jako o život a využívá co nejvíce silný proud. Asi po 5 minutách se mi ho podaří navést do mělké vody u břehu a změřit. Rovných 43 cm. Lipan je totálně vysílený, a tak jej skoro 10 minut „oživuji“, dokud klidně neodpluje do pobřežních travin. Ten pěkný souboj mě bude na památku připomínat několik fotografií, které udělal přihlížející rybář ze břehu.
Zapaluji si cigaretu a pomalu postupuji proti vodě. Lipani jsou stále při chuti a spolehlivě atakují mého jiga na háčku č.14. Většinou se jedná o menší ryby – tak kolem 30 cm. Na dalším místě přichází opět pěkný záběr, tentokrát to je potočák dlouhý 38 cm. Je skoro deset a začínám potkávat první muškaře. Všichni jdou po vodě dolů, a tak na sebe doslova narazíme. Obejdu je po břehu a snad po 100 metrech chytám dalšího lipana 42 cm.
Jako na Václaváku
Náladu mám výbornou, a přestože je můj jig úspěšný, zkouším experimentovat i s jinými vzory. Nasazuji jiga s měděnou hlavičkou o průměru 3,3 mm a výrazně zeleným tipem ze superflossu. I s touto muškou se mi daří a lipanem 40 cm dlouhým ukončuji dnešní lov.
Jsou už skoro dvě hodiny odpoledne a teploměr na recepci ukazuje 16 stupňů! Za chvíli přichází Djordje, který si také dobře zachytal a následně i Vladimír, který byl trochu zklamaný, protože šel trochu později a v řece už bylo hodně rybářů.
Odpoledne to u restaurace Aqua vypadalo doslova jako na Václaváku. Něco kolem 20 muškařů sedělo venku u stolů a dalších 10 bylo zabrozených v řece. To byl tedy pohled! Večer jsme poseděli na chatě u Gorana, kde se servírovalo výborné pečené maso a víno. V neděli ráno nás čekala cesta domů, která byla skutečně přes Vídeň rychlejší.
Plánujete-li cestu do Bosny, určitě se podívejte na stránky: www.ribnikflyfish.com
Celá fotogaléria k článku
PrihlásenieRegistrácia 
