Není to tak dlouho, co jsem se vrátil ze své poslední výpravy do Francie. Je tomu přesně týden. Hned po návratu domů jsem do telefonu popisoval prožité dobrodružství Lumírovi. Ten mě požádal, zda bych se nepokusil svou cestu za kapry pro CarpWeb převyprávět. Rád jsem jeho prosbě vyhověl a v následujících řádcích se s vámi o své zážitky podělím. Jak to tedy vlastně všechno začalo...? Byl začátek června a já jsem měl naplánovanou již pátou výpravu na Cassien v tomto roce. Ještě jsem netušil, kdo se mnou pojede tentokrát, ale tato otázka byla brzy zodpovězena. Měl jsem rozbitý echolot a opravoval mi ho můj kamarád Petr Podlesný. Když jsem si ho k němu přijel vyzvednout, zmínil jsem se mu o svém plánu a parťák na tuto výpravu byl na světě. Datum odjezdu byl naplánován na 8. června. Bohužel, tento den byl pátek, což není zrovna nejlepší volba na daleké cestování. Všechny silnice jsou ucpané od lidí, kteří vyrážejí pryč na víkend.
info
Kategória: Kaprárina
Vyšiel v čísle: AUGUST 2008
Počet strán v magazíne: 4
Od strany: 24
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Byl začátek června a já jsem měl naplánovanou již pátou výpravu na Cassien v tomto roce. Ještě jsem netušil, kdo se mnou pojede tentokrát, ale tato otázka byla brzy zodpovězena. Měl jsem rozbitý echolot a opravoval mi ho můj kamarád Petr Podlesný. Když jsem si ho k němu přijel vyzvednout, zmínil jsem se mu o svém plánu a parťák na tuto výpravu byl na světě. Datum odjezdu byl naplánován na 8. června. Bohužel, tento den byl pátek, což není zrovna nejlepší volba na daleké cestování. Všechny silnice jsou ucpané od lidí, kteří vyrážejí pryč na víkend.
Petr přijíždí ke mně domů a společně rovnáme všechny věci do jeho „oktávky“. Je to docela sranda, auto není nafukovací a naše věci se ne a ne do auta vejít. Po menší selekci je vše v autě a my můžeme vyrazit. Auto je tak naložené, že tlumiče téměř nepruží. Vyjíždíme o něco dříve, protože předpokládáme po cestě velký provoz. Nakonec vše dopadlo dobře a my ráno unaveni vysedáme na Cassienu. Vždy, když sem přijedu, při prvním pohledu na jezero pookřeji a to mi dodá pár sil navíc. Stavujeme se pro potraviny v místním marketu.
V těchto chvílích však ještě netušíme, co nás čeká za nepříjemnosti
Ten den odjíždí pár kamarádu z Čech a my jsme s nimi domluveni, že je vystřídáme na lovných místech. Petr odjíždí pro povolenku a dozvídá se, že je letos o týden zkráceno noční chytání, což ruší veškeré naše plány. To znamená, že nám zbývá jen jedna noc lovu. Od pondělka platí přísný zákaz chytání v nočních hodinách a jakékoliv zdržování se v blízkosti jezera. Rybáři musí byt ubytováni v kempu!!!
Od letošního roku na Cassienu platí několik nových nařízení - jako přísný zákaz sakování kaprů, vzdalování se od prutů, atd. Za tyto přestupky hrozí zabavení veškerého vybavení a mastná pokuta až do výše 5 000 eur, vykázání z Francie až na pět let a ještě si vás pozvou k soudnímu líčení. Rybařit se může od východu po západ slunce, takže by jsme museli každý den sbalit veškerou výbavu a odjet do kempu. Což je s plně naloženým autem téměř nemyslitelné.
Řekli jsme si tedy: „Ráno moudřejší večera! “ Vzali jsme si pár věcí z auta a přejeli na vybrané místo. Únava na nás byla již dost znát a ke všemu vyvstal ještě nový, velmi podstatný problém, který jsme potřebovali vyřešit.
A to - co bude dál?
Montáže a místo lovu:
Na samotný lov nám nezbývalo moc času, a proto jsem začal řešit, co kaprům připravíme za dobrůtky. Na dva pruty nastražuji boilie ze směsi Monster/Liver, při jehož výrobě jsem ještě do mixu přidal 10 % vodou rozpustné enzymaticky upravené moučky Squid - Liver. Tato moučka boilie mnohonásobně vylepši a také se tím zvýší jeho atraktivita. Moučka se ve vodě začne ihned uvolňovat, a tím tvoří silný potravní signál pro kapry. Obě nástrahy jsem prezentoval na panáčka. Na další dva pruty jsem umístil neutrální (neutrálně vyvážené boilie) plovoucí boilie nadipované v Osmoticu a Banánu. Montáže jsem nahodil pár metrů od břehu, přibližně od čtyř do deseti metrové hloubky. Ke každé montáži jsem přikrmil rukou okolo dvaceti boilie a stejné množství Amino pelet.
Nástrahy jsou ve vodě a nezbývá než čekat na záběr. Ještě předtím jedu radši zkontrolovat auto, které je na protějším břehu. Po příjezdu k parkovišti spatřuji poblíž našeho vozu stát další auto s nemile okounějící posádkou snědší barvy. Určitě se zajímali o věci v našem autě!
Neváhám ani minutu a jedu pro Petra. Musíme všechny věci z auta vyndat. Bylo mi jasné, že pokud něco v autě necháme, ráno to v něm už nebude. Už se mi jednou na Cassienu stalo, že mi zloději vymlátili okno. Takových aut už jsem tam viděl docela dost. Úplně nejlepší je v autě nic nenechat a pootvírat všechny zásuvky, aby bylo vidět, že vevnitř nic není. Vše je hotové a konečně si můžeme lehnout.
V záběr ani nedoufám a usínám „spánkem mrtvých“
Někdy okolo půlnoci se rozezvučel jeden ze signalizátorů. Ryba neodolala nástraze prezentované na panáčka v 7 m hloubce. Při souboji byly cítit prudké výpady kapra. To svědčilo o tom, že se nejedná o velkou rybu. Po pár minutách končí v podběráku lysec mezi 13 -14 kg.
Za hodinu na to má záběr Petr, ale, bohužel, jen od cejna. Při stahování se mu montáž po cestě zasekla o vázku, a tak musí utrhnout návazec. Jdu si lehnout a Petr sestavuje novou montáž. Začínám usínat a v tom mám další záběr ze 4 m na plovoucí nástrahu. Vlasec se začal rychle odmotávat a já chci jít do člunu. Petr je ale na vodě, a tak na něj volám, aby rychle přijel.
Po chvilce naskakuji do lodi a jedu za kaprem. Ten mezitím ujel několik desítek metrů. Přijíždím ke kaprovi, ale ten je zamotaný v několika keřích. Po chvilce se mi ho podařilo zdárně vyprostit - je to velký šupináč okolo 15 kg. Jeho váha není nijak ohromující, avšak o to víc mě těší, že se jedná o starou rybu. Po tomto kaprovi jsme už neměli záběr.
Je poledne a my musíme začít řešit co bude dál. Pomalu balíme věci, já volám kamarádovi Karlovi a vyptávám se ho na jezero Salagou. Vím, že se tam před časem byl podívat. Hlavně mě zajímalo, jak je to ještě daleko za Cassienem. Protože jsme nepočítali s tím, že pojedeme jinam, ani jsme si nebrali mapu. Po chvíli mi přichází od Karla esemeska: „Je to okolo 150 km, cesta do Montpelier na Gignak a dále na Clermont u toho to je, ať se daří Karlos...“
Opět musíme pracně srovnávat všechny věci. Večer se blíží a my najíždíme na dálnici. Stavujeme se na benzínce, aby jsme se mrkli do mapy pro lepší orientaci. Vydáváme se za novým dobrodružstvím, kilometry přibývají, máme na tachometru už 300 km a jezero v nedohlednu. Je skoro půlnoc, když přijíždíme do Montpelier, kde máme odbočit na jinou dálnici. Sjezd je špatně značený a, samozřejmě, ho míjíme. Po dalších 50 km sjíždíme z dálnice a jedeme po okreskách, na kterých není cesta skoro značená.
V malém přímořské městečku jsme se tak zamotali, že jsme se objevili u mořského zálivu
Tak tady zřejmě nebudeme dobře. Říkám Petrovi, ať si lízne. Ten suše konstatuje: „Je slaná.“ Petr toho už má plné zuby a jde na něj únava. Začínají se mu pomalu zavírat oči a já ho musím víc sledovat, aby neusnul. V dálce se ukazují obrovské blesky. Čím víc se přibližujeme, tím více začíná být patrné, že bouřka je přímo nad jezerem. Na tachometru máme přes 420 km a stále kroužíme po kopcích kolem jezera.
Petr nadobro ztratil orientaci a není už schopen najít cestu. Proto ho začínám navádět já. Po pár kilometrech v prudkém lijáku sjíždíme k vodě. Prší tak silně, že tuto noc budeme muset strávit v autě. Jsme tak unavení, že to ani neřešíme. Najednou se probírám a už jsem tak zmatený, že zaostřím na Petra, který tvrdě spí. Začnu na něj řvát, ať brzdí, že jedeme do vody. Petr na mě vyděšeně kouká a šlape při tom na brzdu. Potom zavírá oči a nijak to nekomentuje. Auto, samozřejmě, stojí zaparkované a motor je vypnutý.
Ráno se probouzíme a okukujeme jezero. Dáváme se do řeči s rybáři, kteří tu loví dravce a zjišťujeme informace. Radí nám, kde zakoupíme známku do povolenky na tuto oblast. Jedeme pro povolenku. U obchodu z rybařinou musíme ale chvilku čekat. Mají otevřeno až od 9. h. Při čekání se snažíme vydolovat z auta jídlo, které je hluboko na dně auta. Podařilo se mi vyndat paštiku. Už na první pohled se mi moc nezdá – v tom vybuchuje. Rázem jsem od hlavy až k patě ohozený. Sundávám si tričko a pokouším se ze sebe dostat silně zapáchající hmotu. Petr se směje od ucha k uchu, zato já jsem nadšen k popukání!
Kupujeme potřebnou známku za 16,5 euro a vracíme se k jezeru. Zkoumáme oblast okolo kempu, kde se nám zalíbily dvě špičky s malými ostrůvky. Pohled na jezero na nás po uplynulých útrapách působí jako balzám na duši. Krásně červená hlína, průzračná voda, trsy travin a dokonce spatřujeme v blízkosti břehu loupající se kapry. Tak tady jsme zřejmě dobře.
Pokračování příště…
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
