Bolen jako sportovní ryba
nezadaný
25.07.2012 (8/2012)
0
info
Kategória: Infoservis
Vyšiel v čísle: AUGUST 2012
Počet strán v magazíne: 1
Od strany: 107
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
U nás oceňujeme ryby vĕtšinou stále ještĕ podle jakosti jejich masa a není proto divu, snaží-li se naši rybáři zmocniti se ryb, dávajících dobré maso. Každý chce chytat jenom kapry, candáty, pstruhy, štiky, nebo ještĕ tak línky. V cizinĕ, kde rybařinu pĕstují vskutku jako sport a nikoliv jako opatřování potravy, jsou dávno zvyklí pohlížeti na rybu také se stránky, jak se brání na udici, čili, jaký skýtá sport. Jinak by na atlantickém pobřeží jistĕ nechytali různé velké mořské ryby, jako tarpony a pod., jejichž maso se k jídlu skoro vůbec nehodí, ale které se na udici urputnĕ brání, čili jsou prvotřídními sportovními rybami.
Na mnohých našich středních a vĕtších řekách máme jedinečnou příležitost vĕnovat se lovu bolenů, a to buď na třpytku, nebo- což jest ještĕ sportovnĕjší- na umĕlou mušku. Právĕ tak, jako si mnohý muškař dovedl v jelcích najít náhradu za pstruhy, které ve vodě nemá, tak může vyzkoušet svůj um na bolenech, jsou-li v jeho vodě. A jsou-li tam, to rybář pozná brzy. Bolen se prozradí svým typickým tlučením.
Tvarem i stavbou těla jest to vlastně jakási velká varianta bělice. Jeho hlava a rozeklaná tlama by se- kdyby měl zuby- dala srovnat s tlamou candáta. Žravý je též a není proto divu, že v řekách ústících na pacifickém pobřeží do oceánu dorůstá prý váhy až 80 liber. Vždyť mu tam také říkají ,,bílá štika“ což by byl doslovný překlad jeho anglického jména white-pike. Jelikož jim tam tento dravec požírá mladé losůsky, vracející se z rodných potoků a říček do moře, jest deklasován na škodnou a za jeho ocas, odevzdávaný v lososích stanicích se vyplácí ,,odměna“, aby sportovní rybáři byli zainteresovaní na jeho lovení a hubení.
Ačkoliv jest u nás bolen v mnohých řekách dosti hojný, bývá uloven poměrně řídce, protože jest velký opatrník a na kobylku se mu dostane opravdu jenom dobrý a opatrný rybář, který se u vody umí náležitě chovat. Sedíte-li na vyšším břehu řeky, jest velmi zajímavé pozorovat, jak dovede bolen probírat svůj úsek. Pluje obvykle okolo břehu, nehluboko, snad 20 až 30 cm pod povrchem vody, takže možno obdivovat jeho vřetenovité tělo, kterému zdolávání tahu vody nepůsobí obtíží. Jakmile shlédne houfek bělic, které bezstarostnĕ čekají někde v malém ouplavu za potopeným keříkem, nebo spadlým drnem, co jim voda přináší, vjede mezi ně jako blesk a udeří do nich, až se voda rozstříkne. Tvrdí se, že do hejna udeří svým ocasem, aby vyhlédnutou oběť omráčil. Viděl jsem takový úder dosti často a řekl bych, že ten úder může býti způsoben jeho prudkým zastavením se na hladině, jakýmsi zabrzděním ploutvemi a ocasem, když oběť uchvátil. Loví-li, rád jede od břehu ke břehu, šněruje řeku. Jenom proto se rádo tvrdívá ,,u nás je bolenů“, protože málo rybářů zná způsob jeho lovu. Nevědí totiž, že jeden a týž bolen udeří poměrně rychle za sebou na různých místech a mají proto méně zkušení pozorovatelé dojem, jako by ve vodě bylo mnoho velkých ryb, které na různých místech tlučou na hladině. O žádné rybě se tak rádo nenadsazuje jako o bolenech. ,,Ten musí mít aspoň čtyři nebo pět kilo“, tvrdí rybáři, v jejichž dohledu nebo doslechu tluče větší bolen. Dostanete-li ho pak, a má jenom něco přes kilo, tak vám budou svatosvatě tvrdit, to není on, kdepak, to tam musil být náhodou tento menší, a za nic je nepřesvědčíte, jak se věci mají.
Pěkná bolenová voda jest dolní Morava a Dyje. Ovšem jest nutno říci, že jest tam lov bolenů jak na mušku, tak na třpytku stížen věčným úkalkem těchto nížinných řek. Tam se nejsnáze dostane větší bolen na živou rybku, nastraženou mělce pod hladinou, přes vrbičku, rostoucí skoro z vody. Dobrý sport skýtá však Dyje ve své části na jižní Moravě pod Znojmem, kde jest její voda skoro po celý rok krásně čistá, díky tomu, že vranovská přehrada i při přívalech vodu zčistí. Jest to kraj, kde vlnitý terén se mění poznenáhlu v rovinný. Dyje má většinou charakter podhorské řeky, s krátkými štěrkovisky, písčinami a místy i tůněmi, kde se zakousla do úrodných hlinitých břehů. Písečné lavice v řečišti jsou porostlé dlouhými koberci pryskyřníku vodního, jehož bílé květy vykukují po celé léto z vody a skýtají skvělý obraz. Rybám jsou pak ideálním útočištěm a vždy bohatě prostřeným stolem, plným vodního hmyzu a drobných rybek. Není se co divit, že v těchto místech, i když nejsou hlubší než dvacet až šedesát centimetrů, setká se rybář s těmi největšími boleny, jelci i štikami, které by obvykle na tak proudící vodě nehledal.
Když jsem tam byl po prve, neodolal jsem, abych se nepokusil o štěstí s muškou. Byl jsem v plavkách a tak jsem se neobával eventuálního smočeni šatů. Jako koncovou mušku jsem si dal goats-fly (kozí mouchu) na jelce a jako druhou jsem měl starou odřenou wickhams-fancy, jejiž šedobílé tělíčko ještě svítilo zbytkem zlaté lamety. Bylo totiž slunce a tu zlatu neodolá ani jelec, ani bolen. Bavil jsem se tím, že jsem se snažil umísťovat mušky do volných míst zeleného vodního koberce. Na konci porostu, kde pryskyřník vlál v mírném proudu mi skočila ryba a to tak vehementně, že mi odebrala skoro 10 m gumové šnůry. Chytám na mušku vždy s navijákem velmi mírně přibrzděným, abych při ostřejším záseku rybu neurazil. Na štěstí směřoval její úprk po proudu na volnou vodu. V prvních vteřinách jsem měl za to, že je to nějaký jelčí pradědeček. Urputné bránění se pod vodou mi však bylo divné, protože jelců mám na svědomí již velmi mnoho a to hlavně ulovených na mušku. Jakmile jsem ji po několika povoleních pozvedl k hladině a shlédl tu pro bolena tak charakteristickou jeho hřbetní kloutev, ihned jsem s ním začal zacházet velmi uctivě, protože jsem si řekl: ,,pozor, to bude zase jeden rekord na mušku.“ Po několika minutách byl šťastně v podběráku. Stříbrný krasavec, bolen. Žádný obr, ale jeho 1,25 kg bylo na slabý muškový cajk dost. Když jsem viděl jak na to, počal jsem, chytat s větší pozorností a byl jsem odměněn ještě dvěma boleny, sice menšími, po půl kilech, ale při tom jsem dostal pět krásných jelců, z nichž největší mi sice utekl s muškou, když povolil souček. Vytáhl jsem jich před ním pět, největšího asi 85 dkg a v zápalu lovu jsem si asi nevšiml, co dělá souček na nástavci. Ten utečenec byl velký kus, jenom jsem zahlédl jeho tlamu a pak se poroučel s muškou v pysku na památku. Měl jsem tedy názorné vyučování, oč se takový půlkilový bolen brání urputněji a vytrvaleji, než větší jelec, který jest brzy u konce se svými silami. Mušky na boleny jsou doporučovány raději větší, podle počasí, ale hlavně aby byly světlejších odstínů. Věřte, je-li taková větší ryba chycena skoro bezbolestně za svůj tuhý pysk, na malé udičce, pak může vyvinout všechnu sílu svých ploutví, netaháte ji za žádný citlivý orgán v tlamě nebo hrtanu a pak se může mluvit o sportu. Oceníte bojovnost bolena proti poměrně chabému bránění se takového vodního prasátka, jelce, který se brzy odevzdá osudu a dá se táhnout, kam chce rybář.
Při jiném zájezdu, kdy nebylo již tak teplo, jsem probíral vodu malou třpytkou, a měl jsem opět štěstí. Dostal jsem dva boleny pod kilo. Zápas s nimi se však ani zdaleka nedal srovnat s tím mejdanem, který mi poskytl jejich starší a větši druh ulovený na mušku. Na třpytku udeří divoce, ale má-li dva, či dokonce všechny tři háčky trojháčku v pyscích, čímž je mu skoro znemožněno dýchání, jest brzy hotov. Je-li však chycen pouze za jeden háček v koutku tlamy, brání se i na třpytce velmi udatně. Není ovšem vždy třeba lovit boleně umělou muškou nebo třpytkou.
V Ivančicích na Jihlavce jsem je chytal, podobně jako jelce, na ocásek hrouzka. Jakmile někde zalovil, hleděl jsem se dostat nad něj, abych mu vnadidlo mohl spustit po proudu tak říkaje do tlamy. Skoro žádný neodolal kroutivému pohybu půlky rybky umístěné na jednoháčkovém systémku. V tomto případě ovšem nesmí rybář zaseknout ihned po zabrání, nýbrž musí povolit aspoň dva, tři metry, aby bolen měl čas vnadidlo dostat do tlamy. Na Jihlavce, před lety, když viděli, jak jsem jim vytáhl několik bolenů před nosem, uvěřili, že to nejsou štiky, které takto tlukou na hladině. Měl jsem dosud smůlu, že jsem největšího bolena ulovil jenom 1,40 kg. Rád bych se někdy potýkal s takovým aspoň tříkilovým, ale dosud doufám, že se mi jednou mé přání také vyplní.
Pokud vím, je v našich větších řekách bolenů dost, ale přece bývá dosti řídkým úlovkem na udici. Na bolena vyzraje rybář hlavně opatrnosti vlastní a slabším, skoro neviditelným nářadím, které ovšem vyžaduje jemné zdolávání. Chytáte-li na mušku, či na třpytku, stále mějte na paměti, že máte dvacítku, či pětadvacítku damyl, nebo že váš nástavec mnoho nevydrží, že váš muškařský proutek je vlastně sesílené, dlouhé párátko.
A abychom to hmotné docela nepřešli, musím dodat, že maso bolena jest sice dobré chuti, ale že je v něm tolik kosteček, hlavně v ocasní partii těla, že to trvá pět minut, než si je ze své porce pincetou posbíráte. Když jste měli tuto trpělivost, pak bych skoro řekl, že se bolení maso vyrovná skoro štičímu.
A tak tedy vám mohu poradit ― chytejte boleny ― budete mít opravdový sport.
Československý rybář 6/1948
Článok uverejňujeme v pôvodnej verzii, v originálnej dobovej úprave, teda bez jazykovej a štylistickej úpravy.
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
