Další „výprava“ za poznáním nových muškařských revírů tentokrát nevedla daleko, protože jsme s manželkou vybrali západní část Jeseníků, okolí městečka Hanušovice, a to je z Nového Města nad Metují kolem 80 km. Předpokládal jsem, že budu chytat na horním úseku řeky Moravy (Morava 23), na Branné a Krupé.
info
Kategória: Muškárenie
Vyšiel v čísle: SEPTEMBER 2008
Počet strán v magazíne: 2
Od strany: 58
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Již tradičně jsem si vytipoval podrobnosti o revírech na internetových stránkách Muškaření On-line a chybělo jen vybrat vhodnou základnu, ze které bych to neměl daleko k vodě. Volba padla na sympatický penzion „Na Červeném potoce“ ve stejnojmenné obci.
Jsem doslova unesen…
V pondělí 2. června tedy vyrážíme, a protože máme dost času, odbočujeme v Mladkově směrem na České Petrovice, abychom si prohlédli Zemskou bránu na Divoké Orlici. Jsem doslova unesen nádherou této oblasti! Řeka je zde sevřená do úzkého koryta, proplétá se mezi balvany a okolní stromy vytváří neproniknutelnou hradbu. Tak sem se někdy v budoucnu musím vypravit a prověřit populaci místních potočáků!
Čtyři kilometry nad Zemskou bránou je horská chata Rampušák, kde si dáváme oběd a zase otáčíme auto směrem na východ, tedy k Jeseníkům a Kralickému Sněžníku. Do Červeného Potoka to máme již jen půl hodinky klidné jízdy. Je krásný slunečný den, a tak se rozhoduji, že chytat pojedu až v podvečer. Těším se hlavně na suchou mušku. Okolo šesté hodiny to ale již nevydržím a parkuji auto v Hanušovicích, kousek od soutoku Moravy s Barannou. Řeka je zde široká, občas z vody vykukuje balvan a za ním (nebo nad ním), se určitě musí ukrývat potočáci.
Pouze dvě nymfičky
Připravuji si nový trojkový prut (Green Stream – 2,70), protože nejdříve budu chytat na nymfičky s pomocí dlouhého francouzského návazce. Tuto techniku ještě stále trénuji, neboť první návazec mi sestavil teprve před dvěma měsíci kamarád Jirka Šulc, a tak se s ním stále ještě učím zacházet.
Musím se přiznat, že jsem byl ze začátku trochu nedůvěřivý a připadalo mi hodně divné, že vlastně nepotřebuji ani muškařskou šňůru. No není to tak úplně pravda – občas i ji vysoukám, to když potřebuji nahodit více proti vodě nebo ke břehu. Navazuji pouze dvě nymfičky. První přívěsná je těžší s tungstenovou hlavičkou o průměru 2,8 mm a koncovou použiji tzv. „belgičanku“, což je černá muška s červeným límečkem. Ta je zatížená jen malým zlatým korálkem, aby byla co nejlehčí a proud si s ní jen pohrával.
Opatrně vstupuji do řeky a postupuji tentokrát po vodě dolů, což běžně nedělám. Řeku ale neznám, a tak se nechám překvapit, kam se až dostanu. Ryby chytám v celé šíři koryta, ale hlavně v úkrytech vedle kamenů a pak v dlouhém tahu, který vytváří Branná. Ta se zde vlévá do Moravy.
Převazuji na mokrou mušku
Postupně chytám několik slušných lipanů, potočáků a jednoho sivena. Začíná se smrákat a i záběrů ubývá. Dostal jsem se totiž do míst, kde je řeka užší a tím pádem i rychlá a mě se nedaří dostat mušky ke dnu. Vylézám tedy z vody a popojdu nějakých 200 metrů po proudu dolů, kde se opět řeka rozšiřuje a zklidňuje.
Po celé řece jsou kolečka od sbírajících ryb, a tak rychle převazuji na mokrou mušku a začínám prohazovat levý i pravý břeh. Dá se říci, že pstruzi brali doslova na hod. Bohužel, velikost se pohybovala hodně pod 30 cm. Občas mou koncovou pupu chrostíka vzal i větší potočák, ale to byla spíše výjimka. Jako přívěs jsem používal stříbrnou fantastickou březnovku, která byla také úspěšná. Slunce už dávno zapadlo za obzor, a protože už pořádně nevidím, balím a vracím se na penzion.
Skutečnost byla ještě horší
V úterý hned po snídani (původně jsem myslel před snídaní, ale nějak mi večer „nesedla“ Holba - ryzí pivo z hor) jsme s manželkou vyjeli prohlédnout si řeku Krupou, která se vlévá asi 2 km před Hanušovicemi do Moravy. Přiznám se, že jsem očekával menší řeku, ale skutečnost byla ještě horší. Jedeme tedy proti vodě, občas zastavím a podívám se, zda by se dalo chytat, ale moc mě to neláká.
Přijíždíme do Starého Města pod Sněžníkem, kde revír začíná a Krupou vyřazuji z „chytacího“ plánu. Přejíždíme směrem na východ asi 8 km do městečka Branná a po proudu stejnojmenné řeky sjíždíme do Jindřichova. Tady se mi řeka opravdu líbí, a tak parkuji a začínám si připravovat prut. Opět to budou dvě mikronymfy, ale tentokrát volím do čisté vody kouřově tmavou tungstenovou hlavičku o průměru 2,3 mm s tělíčkem z přírodního zajíce. Jako koncovou navazuji jen lehce zatíženou nymfičku vyvázanou z bažanta, silně kroužkovanou měděným drátkem a hlavohruď z fialových andělských vlasů.
Řeka je zde hodně úzká, a tak chytám hlavně ze břehu a goretexové kalhoty mám vlastně jen na přebrození řeky a nebo když uváznu.
Všechny ryby pouštím
Skoro na každém místě, které se mi líbí a kde zastavuji, chytám potočáky. Nejsou velcí, ale je nádherné sledovat takto z nadhledu, jak doslova „prosviští“ po zaseknutí tůňkou a jako střela se snaží najít nějaký úkryt, kde by byli v bezpečí. Někteří pstruzi, samozřejmě, také padají, protože chytám zásadně na bezprotihrotové háčky. Mě to ale vůbec nevadí – stejně všechny ryby pouštím a už při zapisování revíru proškrtávám kolonku o úlovcích.
Začíná být pořádně horko, sluníčko stojí hodně vysoko, a tak končím a nechávám oschnout zapocené kalhoty. Odpoledne mě ještě čeká výlet do Javorníku, kde si prohlédneme zámek Jánský vrch. A protože ze zámku, který je hodně vysoko nad městem vidíme do Polska, uděláme si ještě malou zajížďku k Otmuchowskému jezeru. Při cestě zpět do penzionu nás trochu „prožene“ bouřka, ale večer se vše uklidňuje, a tak plánujeme další den.
Je to spíše loterie
Na středu ráno mám vybraný úsek řeky Moravy kousek od Bohdíkova, ale musím se přiznat, že je to spíše loterie, který úsek navštívím. Jasně se tady ukazuje skutečnost, že na podobný revír by musel muškař jezdit častěji, aby poznal podrobněji místa, která jsou dobrá a kterým se spíše vyhnout.
Morava je zde již širší, a protože je zde i slušný průtok, potkávám se i s vodáky, kteří ji s oblibou sjíždějí. Již po ránu je dusno, poletuje hmyz, a tak se rozhoduji pro mokrou mušku. Opět navazuji kombinaci pupy chrostíka a březnovky, vstupuji do řeky a jdu po proudu. Záběrů mám relativně hodně, ale dost ryb mi také padá. Mezi úlovky převládá potočák, občas i siven a sporadicky lipan.
Asi po dvou hodinách se začíná zatahovat a je jasné, že za chvíli bude pořádně pršet. Vylézám tedy z vody a končím. Udělal jsem dobře, protože během 20 minut přišla bouřka a lilo celé odpoledne. Naštěstí manželka měla „náhradní plán“, a tak za necelou hodinku parkujeme u zámku ve Velkých Losinách.
Ať žije HOLBA!
Čekání a samotná prohlídka nám zabírá skoro 2 hodiny, ale déšť nepolevuje, a tak dnes z večerního chytání nic nebude! Večer posedím s místními štamgasty u piva a stěžuji si, že je kalná voda a mám po chytání. Dostávám však informaci, že řeka bude zítra určitě zase čistá.
Před snídaní tedy jedu asi kilometr po proudu Moravy 24 a skutečně, řeka je čistá. Balíme a loučíme se s milým personálem a máme před sebou poslední den. Protože nikam nespěcháme, jsme v Hanušovicích až kolem desáté dopoledne. Ani Krupá, ani Branná Moravu nezakalily a tak se těším, že si na soutoku ještě zachytám. Jako kdyby svatý Petr věděl, že je to mé loučení s Moravou, nádherně jsem si zachytal! Doslova na každý hod byl potočák, lipan, siven, tloušť nebo duhák.
Tentokrát jsem ušel snad jen 50 metrů proti vodě do míst, kde vtéká jakýsi chovný potok a úplně to stačilo. Manželka mi dělá několik fotografií s pěkným duhákem, se kterým jsem se pěkně „proběhl“ – no není divu, s florocarbonem o průměru 0,12 mm!
Loučení tedy bylo úspěšné a už při zpáteční cestě domů plánujeme, kam pojedeme zase za rok. Ať žije HOLBA, ryzí pivo z hor!
Stiahnuť článok v PDF formáte.
PrihlásenieRegistrácia 
