Prívlač sa dostáva v ostatnom čase na výslnie športového rybolovu. Svedčí o tom nielen rastúci počet priaznivcov tohto odvetvia, ale aj viac záujemcov o pretekársku prívlač. V Slovenskom RYBÁROVI sme si už predstavili slovenských prívlačiarov a v tomto seriáli som sa odhodlal nakuknúť do kuchyne našich českých susedov, ktorí boli raz majstri sveta a trikrát skončili na striebornom mieste. V budúcich častiach si predstavíme českú špičku pretekárskej prívlače a verím, že v rozhovoroch si nájdu svoje aj ostatní, nielen prívlačoví pretekári...
nezadaný
28.06.2010 (7/2010)
0
info
Kategória: Prívlač
Vyšiel v čísle: JÚL 2010
Počet strán v magazíne: 4
Od strany: 38
Článok si môžeš prečítať zadarmo od 21.04.2015.
Stanislav Pernický (manažér)
Vek: 56 rokov
Bydlisko: Valašské Meziříčí - Poličná
MO ČSR: Hustopeče nad Bečvou
Názov ligového tímu: KREDIT Hustopeče nad Bečvou
Ako dlho chytá ryby: od 5 rokov, súťažne 12 rokov
Najväčšie úspechy v domácich súťažiach: 3. miesto v súťaži družstiev na majstrovstvách ČR
Najväčšie úspechy v medzinárodných súťažiach:
1 titul majstra sveta v družstvách
druhé miesto na MS v Chorvátsku
Počet reprezentačných štartov na MS: 3x
Začnime otázkou týkajúcou sa pretekárskej prívlače. Čo považuješ za svoj naj úspech?
Pokud jde o mé vlastní závodění, tak se musím přiznat, že už to tak velice neprožívám jako v minulosti. Jsem již ve věku, kdy vím, že život je jako mozaika, která se skládá jak z úspěchů, tak také porážek a jde jen o to, jak se s tím člověk vyrovná. Ale přece jen některé situace se mi vybavují častěji. Určitě nezapomenutelné je zlato našeho reprezentačního týmu v Bulharsku a umístění čtyř našich závodníků na prvních čtyřech místech v soutěži jednotlivců a také týmový duch, který tam vládl. Ale stejný týmový duch vládl v týmu Severní Moravy v roce 2003, kdy jsem s kamarády získal třetí místo – přitom po sobotě jsme na tom byli bodově stejně jako Východní Čechy, za které chytali Tomáš a Michal Tichý a Tomáš a Michal Čepelákovi (budoucí mistři světa). A nezapomenutelné je pro mě také moje vítězství na pohárových závodech na Striebornici v roce 2005, kdy jsem m.j. porazil také kompletní slovenský reprezentační tým.
Dvakrát si bol na MS,ako manažér, takže môžeš hodnotiť organizáciu... A predstavíš čitateľom, v čom spočíva práca manažéra pri reprezentačnom družstve?
S prací u reprezentačního týmu ČR jsem začal těsně před MS 2008 v Bulharsku a pokračoval v loňském roce v Andoře. Zatímco cesta do Bulharska a samotná organizace MS tam mi připadala „mírně exotická“ s celou řadou organizačních nedostatků a zmatků a těšil jsem se, že v Andoře to bude podstatně lepší, ve skutečnosti to bylo úplně naopak. Bulhaři i přes zmatky v tréninku a při slavnostním zahájení zvládli nakonec všechno na jedničku, ale to se o organizátorech v Andoře říci nedá. Všechno, počínaje ubytováním, značením sektorů, nedodržováním pravidel FIPS-u při stanovení šířky úseků až po přehlížení přestupků závodníků, lov na nepovolené nástrahy při vlastním mistrovství, organizaci pobytu a stravování bylo v Andoře na podstatně horší úrovni než v Bulharsku. Samotná práce manažera týmu spočívá především v organizaci výjezdu týmu na mistrovské závody ve spolupráci s Radou ČRS, ale také shánění sponzorů, peněz, materiálního vybavení týmu apod. V místě samotného mistrovství jde pak především o organizaci pobytu a programu ve spolupráci s organizátory tak, aby závodníci měli dostatek času a mohli se soustředit jen na přípravu a vlastní závod.
V pretekárskej prívlači si toho dosiahol veľa. Máš tu ešte nejaké ciele?
Mým nejbližším cílem je zklidnění rozbouřených vln přívlačové veřejnosti u nás. Vadí mi, že každý závodník má pocit, že ten jeho názor je ten nejlepší, neustále komentuje řády a celou situaci kolem přívlače a přitom jen několik málo jedinců je ochotno organizovat závody a přiložit ruku k dílu. Přitom si vůbec neuvědomují, že tím značně škodí takovému krásnému sportu, jakým přívlač je. Pokud jde o mé osobní cíle, tak bych byl rád, kdyby se můj tým letos trošku vzpamatoval a dopadl lépe než v loňském roce. A dalším cílem je, aby se do závodění pustil konečně i můj vnuk Kuba, aby mohl jednou převzít mé místo.
Pretekáš už 12 rokov. Nemáš niekedy chuť to zabaliť a chodiť na ryby už len pre svoje potešenie?
Musím přiznat, že mě tato myšlenka někdy napadne, ale pořád mě ještě závodění baví, stejně jako mě baví potkávat se na závodech s kamarády, přáteli, se kterými si mám vždy co říci. Asi by mi ten „závodnický adrenalin“ chyběl.
Je medzi pretekármi veľká rivalita, alebo to beriete skôr kamarátsky?
Mám za to, že většinou jsou závodníci kamarádi – i když v závodě si nic nedarují a své nástrahy soupeřům neukazují. V této souvislosti se mi vždy vybaví udivené pohledy a poznámky soupeřů na MS v Bulharsku, když jsme si šli se slovenskou reprezentací na kávičku a v pohodě jsme se bavili a naši soupeři říkali, jak je možné, že se tak přátelíte, když chytáte proti sobě?
Máš dlhoročné skúsenosti s pretekárskou prívlačou. Čo by si odporučil začínajúcim pretekárom, alebo družstvu, ktoré by chcelo pretekať v prívlači?
Předně bych každému začátečníkovi doporučil, aby si našel zkušeného závodníka, který mu spoustu věcí může vysvětlit a hlavně nechal si poradit. Vyvaruje se tak spoustě chyb a tápání jak o prutech, tak i navijácích, vlascích, nástrahách. Doporučil bych mu také, aby se přihlásil do krajského či pohárového závodu a nasál jeho atmosféru. Lehce tak pozná, zda ho závodění chytne či nikoli. Samotné závodění pak vedle zkušeností také vyžaduje značnou dávku soustředění a trpělivosti. Když jdeš na ryby, tak si vybereš jak čas, tak především místo, kde předpokládáš přítomnost ryby a navíc můžeš lovit kdekoliv. V závodě musíš chytat a nachytat ryby v úseku, který si vylosuješ a to pak je hodně o zkušenostech, práci s nástrahou, trpělivosti, proměnění každého kontaktu s rybou…
Máš svoj recept ako zvládnuť situácie, keď sa ti nedarí? Je to aj o psychickej pohode? Bývaš pred pretekmi nervózny?
Myslím si, že závodění je hodně o psychické pohodě – jak samotného závodníka, tak i celého týmu. Asi by nebyla pravda, kdybych řekl, že jsem naprosto klidný. Určitě cítím určité napětí, které zpravidla z člověka spadne, jak zdolá první rybu. Ideální je chytit rybu hned prvním hodem. Zažil jsem to několikrát a shodou náhod opět na Slovensku. V roce 2004 jsem na Striebornici prvními třemi hody chytil 3 pstruhy a asi mě to uklidnilo natolik, že jsem ve druhém a třetím kole nechytil ani šupinu. Na loňském Mistrovství Slovenska na Váhu jsem také prvním hodem chytil tlouště, a pak ještě dalších 20 ryb a bylo z toho docela slušné umístění. Důležité je, podle mého názoru, věřit nástraze, na kterou chytám, a vydržte u ní. Jak začne člověk překotně experimentovat, tak obvykle znervózní ještě více a výsledek se určitě nedostaví.
Do akej miery je pre teba dôležité poznať pred pretekmi trať? Zháňaš si vopred informácie o trati kde budeš loviť?
Protože mám vlastní firmu a kromě toho spoustu jiných povinností, tak nemám moc času na to, abych jezdil dopředu trénovat na vody, na kterých budou závody. Navíc časový odstup od případného tréninku a vlastního závodu je tak dlouhý, že se stejně závod chytá na úplně jiné vodě, než na které jsem trénoval. A také je to mnohdy o tom, že člověk má přečtenou vodu a je si jistý, že ho nic nemůže překvapit a výsledek je nakonec úplně jiný. Pokud mám možnost, tak informacemi o vodě nepohrdnu, ale většinou to nechávám na páteční trénink před závodem.
Máš radšej ultraľahkú prívlač ako trebárs na pretekoch, alebo lov väčších rýb?
To je velice zajímavá otázka. Když jsem začínal s přívlačí, používal jsem pruty 270 – 285 cm se zátěží 10 – 30 případně 30 - 60 g, se kterými se však závodně chytat většinou nedá. Postupně jsem pak přecházel na pruty 240 – 270 cm se zátěží 5 – 20 g, případně do 15 g a v současné době preferuji pruty od 180 do 240 cm a zátěží 0,5 – 15 g – tedy výbavou pro ultralehkou přívlač. Na letošní rok mám připravenu sestavu prut Stage 198 cm a naviják Daiwa Airity a myslím si, že to bude super nádobíčko. A musím vám říct, že s tímto nádobíčkem lovím i běžné ryby a je to super zážitek. Když dostanete metrovou štiku na vlasec 0,16 mm bez lanka nebo v závodě 71 cm štiku na vlasec 0,10 mm bez lanka, tak je to hodně velký adrenalin.
Okrem prívlače obľubuješ aj iný druh rybolovu?
Kromě přívlače rád muškařím, ale nemám na to moc času…
Prezradíš čitateľom, ktorú rybu lovíš najradšej a nejakú tvoju „zaručenú“ fintu na ňu? Či už nástrahu, alebo techniku...
Nejraději lovím candáty. Jsou to tajemní dravci z hlubin, a proto jsou značně nevyzpytatelní. Vedle oblíbených gum (twistery, kopyta California) je často chytám na plandavky.
Aká je tvoja najnetypickejšia ryba ulovená prívlačou?
Asi jako většina přívlačářů, mám i já několik netypických ryb ulovených na přívlač. Nepočítám perlíny, plotice, cejny, ostroretky a parmy – ty se na přívlač dají chytit velice lehce. Stejně tak i kapr na gumu. Já jsem však chytil kapra na rotační třpytku a dalšího na Hauserovo peří (ten měl skoro 5 kg). Za nejnetypičtější úlovek na přívlač ale považuji 3 úhoře, které jsem chytil u nás na štěrkových jezerech v Hustopečích na twistera, kopyto a banjo – z toho jeden byl v závodě. A dalším takovým úlovkem (avšak ne rybou) byla želva nádherná, kterou jsem ulovil na Dyji pod Vranovem.
Ako vidíš budúcnosť v prívlači? Či už v pretekárskej, alebo aj vo všeobecnosti prívlači ako takej?
Čo myslíš, kam speje prívlač a ako sa bude loviť trebárs o 10 rokov?
Přívlač je relativně mladé odvětví rybářského sportu a já věřím, že se bude i nadále rozvíjet. Když jsem začínal já, tak kolem vody chodili 3 – 4 takoví blázni jako já. Dnes je situace podstatně jiná a často i ortodoxní kapraři vytáhnou přívlačový prut a jdou se projít kolem vody. Myslím si, že je to lepší relax než sedět a usínat nad pruty nahozenými na položenou a čekat na záběr. Ale každé odvětví má něco do sebe. Mě na přívlači fascinuje to, že když vedu nástrahu vodou a nevím, co ji pronásleduje, co na ni může zaútočit, jaké „obludě“ to právě táhnu kolem tlamy a pak přijde ten očekávaný prudký náraz do prutu, tak to je pro mě to „pravé ořechové“... Myslím si, že v současné době je přívlač na vrcholu – jak v prutech, tak i navijácích či vlascích. Věřím, že se budou chytat pořád stejné druhy ryb na stejné nebo velice podobné nádobíčko, ale hlavně věřím, že většina přívlačářů začne chytat na háčky bez protihrotů.
Dajú sa ešte vymyslieť dokonalejšie umelé nástrahy, ako sú teraz na trhu?
Lidský pokrok nezastavíš, takže určitě se budou vymýšlet další nástrahy, které budou oslovovat adepty přívlače na trhu – je to přece obchod. Je však otázka, jestli na ty superdokonalé nástrahy člověk něco chytí… Já nedám dopustit na Vaškovky a Vojáčkovky, které mě nikdy nezklamaly.
Keď sme pri tom trhu, tak si myslím, že ten je dnes úplné presýtený umelými nástrahami, takže nejaký začínajúci vláčkar má určite problém si z takého množstva vybrať. Čo by si mu odporučil pri kúpe nástrah?
Máš pravdu, že je to pro začínajícího vláčkaře úplné trauma, když si má vybrat z takového množství nástrah. Doporučil bych mu, aby se z toho hned na začátku „nezbláznil“. Především by měl vědět, jaké ryby bude chytat a podle toho by měl volit jak typ, tak i velikost nástrahy. Hlavně aby nic nepřeháněl a nakonec nedopadl tak, že bude mít 4 tašky nástrah a ve finále bude stejně chytat na 3 – 4 nejoblíbenější. Přiznám se, že mám ve svém nádobíčku nástrahy, na které jsem ještě nikdy nechytal a mnohdy, když vyhrabu nějakou krabičku zjišťuji, že mám nástrahy, o kterých ani nevím... Ale abych byl konkrétní – doporučil bych mu rotačky Meps Aglia a Long ve velikostech 00, 0, 1 příp. 2 a barvách zlato, stříbro, měď, případně černá. Twistery (mikro, 2“, 3“) v barvě bílé, žluté, zelené, motorový olej + přírodní barvy a hlavičky od 1 do 7 gramů. Dále jedničky a dvojky banja – v celé škále barev. Vedle toho pár voblerů a plandavek, případně smáčků a nymf.
Skúsení pretekári si často upravujú nástrahy. Prezradíš nejaký svoj grif na úpravu nástrah?
U nás jsme již v loňském roce natvrdo začali chytat na nástrahy bez protihrotů, takže si všechny nástrahy předělávám a nově osazuji bezprotihrotovými ownery. Před loňskou sezónou jsem rozcvakal a předělal asi 300 rotaček a osvědčily se mi rotačky se 2 zlatými tungstenovými kuličkami a červenou perličkou v tělíčku a další se žlutočerným tělíčkem jako vosa a měděným lístkem.
Kde radšej lovíš? Na riekach, potokoch či na stojákoch? Máš nejaký obľúbený revír, alebo miesto, na ktoré sa rád vraciaš?
Protože mám chatu u jednoho z našich jezer v Hustopečích nad Bečvou, tak hodně času strávím chytáním na stojáku, ale raději mám řeku. Od dubna až do října bydlím na chatě, a tak zpravidla o víkendu mě manželka vyveze s kamarádem Láďou Králem 5 km proti nebo po toku řeky Bečvy a my jdeme vodou 5 – 6 hodin a chytáme ryby. Takže určitě oblíbeným revírem je řeka Bečva, ale velice rád jsem také jezdil na pstruhy na Dyji pod Vranovem, Liptovskou Maru a Dobšinou, jenže nedostatek času mi to v současné době neumožňuje.
Prezradíš čitateľom svoje tri najobľúbenejšie nástrahy?
Rotační třpytky od pana Vaška seniora, který mi je před lety udělal i ve velikostech 00 a 000 na všechny druhy ryb, voblery Exory pro lov tloušťů a Berkleyho nymfy na pstruhy.
Koľko času z roka tráviš v priemere na rybách? A čo na tvoj koníček hovorí manželka? A ako sa pozeráš na „chyť a pusť“?
Protože vedle závodní přívlače, organizace závodů a činnosti kolem repre dělám ještě předsedu MO v Hustopečích n. B., tak jsem „na rybách“ nebo spíše „u ryb“ stále. Manželka se s tím smiřuje těžce, ale ví, že si brala rybáře… Otázka „chyť a pusť“ je velmi složitá a nevím, zda na ni existuje „správná“ odpověď… Já se přiznám, že většinu ryb, které chytím, také pustím a ze všeho nejvíce mi vadí rybáři-masaři, kteří vše přepočítávají v duchu toho, jestli se jim rybařina „vyplatí“. Na druhé straně si říkám, když někdo rád konzumuje ryby, tak proč by si je nevzal – pokud je to přiměřené… Takže já jsem pro revíry „chyť a pusť“, ale na takové vodě, která se k tomu hodí a do které budou vysazovány ryby, které opravdu mají šanci přežít, když je rybář pustí. Tedy ne vysloužilé generačky, které berou vše a stále, takže po týdnu zcela vyčerpané po několikerém zdolávání hynou…
Odchádzaš niekedy od vody bez záberu aj ty?
No jeje. Hlavně když se dostanu na vodu, která mi absolutně nesedí – jako například Labe v Pardubicích nebo Morava pod Otrokovicemi – to jsou pro mě hrůzostrašné vody a na nich nikdy nevím, co mám dělat. Připadají mi jako kanál a já je absolutně „neumím přečíst“.
Veľa Čechov a Slovákov jazdí za rybami do sveta. Vieš o nejakej lokaliate v Čechách, ktorú by si odporučil rybárom zo sveta?
Myslím si, že i v Čechách jsou krásné revíry, jen nevím, zda by zahraničním rybářům něco řekly… Jak jsem již zmiňoval, tak třeba Dyje pod Vranovem je krásnou řekou a já se na ní potkával s francouzskými i rakouskými muškaři. Určitě krásná je Svratka, Sázava, Vltava v Rožmberku a další…
Jazdíš za rybami do sveta aj ty? Ktorá krajina, alebo miesto zanechalo v tebe najväčší dojem a máš nejaký sen o lokalite, na ktorú by si sa chcel vybrať za rybami?
Chytal jsem ryby ve Švédsku, Dánsku, Španělsku a dosud největší dojem na mě zanechala moje první cesta do švédského Tänäsu. Pokud jde o rybářský sen, tak věřím, že se mi splní letos – ještě nikdy jsem nechytil hlavatku, a tak v říjnu jedu do Mongolska na Selenge.
Čo ti najviac prekáža pri brehoch našich riek?
Úplně nejvíc mi na březích našich řek vadí obrovský nepořádek, který zůstává nejen po povodních, ale také po lidech, kteří vše co nepotřebují, odhazují do křoví, nechávají po návštěvě u vody a to jak rybáři, tak i nerybáři.
Čo hovoríš na terajší rybársky zákon?
Někdy mám pocit, jako by ho tvořili lidé, kteří jsou zcela odtrženi od reálného života a hlavně jako by do jeho přípravy a tvorby nebyl přizván nikdo od rybářů.
Spomenieš si na nejakú kurióznu situáciu či príhodu pri rybačke?
Kuriózních situací na rybách byla celá řada. Jednu jsem zažil vloni na závodech ve Zlíně. Dlouho jsem nemohl chytit rybu, i když jsem měl kontakty na nymfy téměř nepřetržité. Až když jsem ji zkrátil nožičky a ocásky, tak jsem zjistil, že mi do toho bijí perlíny a už jsem tam jednoho měl. Když ho přitahuji ke břehu, tak mi najednou z kořenů a křovisek vlevo vyrazí po perlinovi štika tak 75 cm a začne se se mnou o něho přetahovat. Tato situace trvala asi minutu a, samozřejmě, štika byla vítězem – odnesla mi rybu i s nástrahou. Druhá kuriózní situace se stala před mnoha lety na Dyji. Šli jsme s kamarády brzy ráno, abychom byli u vody (než ji pustí na přehradě přes turbíny) první. Jdeme v klidu po pravém břehu řeky, nikde nikdo až přijdeme asi 2 km za městečkem k panelové cestě, která v minulosti sloužila jako brod přes řeku. Kryje nás křoví, a proto můžeme sledovat úchvatný obrázek – na břehu na panelu sedí mladá žena a druhá v rouše Evy vystupuje z vody. Když si uvědomíme, že voda, která teče ze dna přehrady má asi 5 stupňů, drkotáme zuby i za ni. Ostatně, když se k nám otočí čelem, tak je opravdu i na dálku vidět, že je ta voda velmi studená... Chvíli se kocháme pohledem na tu krásu, ale ryby volají, a tak se musíme rozloučit…
Poznáš sa so slovenskými prívlačiarmi? Myslíš, že existuje nejaký väčší rozdiel medzi nimi a českými prívlačiarmi?
Na Slovensku znám celou přívlačovou špičku – osobně určitě aspoň 30 závodníků (za všechny bych jmenoval Jara Sámelu, Jura Mrázika, Laca Mlynaroviče, Maťa Forbáka, Petera Zachara, Rasťa Kuhajdu, Laca Rebra a dalších). Myslím si, že máme hodně společného, protože lovíme na přibližně stejných vodách a stejné druhy ryb. Navíc si myslím, že mezi našimi a slovenskými závodníky existuje přátelský vztah, takže jsme od sebe navzájem okoukali vše, co jsme mohli. Vrátím se ještě jednou poznámkou k MS v Bulharsku, kdy za mnou přišli Chorvati a ptali se mě: „Proč vy jste se s těmi Slováky rozdělovali...?“ Když jsem se na ně nechápavě podíval, tak mi říkají: „Kdybyste se nerozdělili, tak by nějaké medaile zůstaly i na nás…“
Ďakujem za rozhovor a želám veľa úspechov, či už na rybách, alebo v osobnom živote.
Miro Mikáč
Celá fotogaléria k článku
PrihlásenieRegistrácia 
